Jenomže to by Optimista nesmělo být tak špatné album. Za prvé se snaží být koncepční, přičemž konceptem je tu Bible a náboženství. Koncept ve stylu Jaksi Taksi si představte tak, že svůj zoufale neoriginální pop – punk rock cetkují nápěvy jak z koled, texty plnými klišé a rýmy jak ze slabikáře.
Koncept v podání Jaksi Taksi si představte tak, že v jedné písničce se dozvíte: "Jsme proti bohu a proti virům / Možná jsme tak trochu pro zeleninu." A o pár tracků dál se k tomuto výbuchu intelektu kapela vrátí dovětkem: "A možná, že jsou to jen moje další splíny / A všechno je to jenom tím – že jíme málo zeleniny."
V podání stále jalového hlasu a hereckého zpěváctví Radka Mihoka, kterému tak nějak pořád musíte fandit, aby se trefil do tóniny a přes zuby úporně vycedil všechna slova, co chce, je to záležitost pouze pro otrlé.
Tento fakt zůstává navzdory tomu, že se kapela konečně naučila docela hrát a nová deska má i slušný zvuk. Veškerá pozitiva ale překrývá všudypřítomný nedostatek sebekritického pohledu. Jeho vrcholem je závěrečný track Loučení, vilná balada jen za doprovodu piana a sborů, která má být asi vtip.
Po zkritizování textu Škola z předchozí desky se mě frontman Jaksi Taksi – muž v produktivním věku - ptal, jestli vím, co na základce dělali těm, kteří je štvali. Po vydání téhle desky podle stejné logiky již bez vyzvání v souladu s náboženským "konceptem" desky klekám na kolena a prosím o odpuštění, že tihle kluci kdy vzali do rukou hudební nástroje. Jsem přesvědčený, že to nemysleli zle.
Jaksi Taksi - Optimista
Starline
Nej skladby: těžko vybrat
Hodnocení Filter: 30%
