Proč v Knize přežití představuje spasitele lidstva po celosvětové zkáze právě Denzel Washigton?
Protože je hvězda! – Ne, vážně: protože jsme chtěli, aby to byl napohled obyčejný kluk. Třeba zaměstnanec supermarketu, ale ne rozený hrdina; umění boje se teprve učí.
Hrála roli i jeho pokerová tvář?
Asi ano, Washington je typ herce, po jehož vstupu do místnosti vše ztichne. Dostal by lidi, i kdyby četl telefonní seznam, a v Knize přežití jeho nehybná tvář připomíná mnicha.
Krajinu po zkáze už vylíčila řada filmů. Snažili jste se od nich odlišit?
Každý žánr má svá klišé. Když točíte třeba western, je dobré podívat se na ty nejlepší kovbojky a zjistit, co v nich funguje. S bratrem se vždy bavíme, když slyšíme, co náš film připomíná: je to záměr. Obrazově nás inspiroval Jan Saudek: miluju jeho kombinace barev. A když jsme hledali nějakou naprostou banalitu, která propojí svět po zkáze s minulostí, lahvičku šamponu vymyslel Washington.
U filmu rozhoduje režisér. Jak to děláte, když režírujete dva?
Ač se mi to nelíbí, režisér je jako diktátor a neexistuje stát, který by vedli dva diktátoři. Takže spolu válčíme, ale bratr zůstal ve Státech, čili je pořád typický americký rváč, kdežto mě evropský pobyt zklidnil, spíš vyjednávám.
Budete u nás znovu natáčet – a třeba zase s Deppem?
Rád bych, ale konkrétní projekt zatím nemáme. S Deppem se pořád přátelíme, nedávno nás pozval na schůzku a nabídl nám, ať režírujeme Piráty z Karibiku 4. Ale odmítli jsme, tak jako předtím Batmana. To není naše DNA, v tom si nevěříme.
Co vlastně děláte v Česku?
Točím si tu krátké filmečky. Nepromítám je, jen se na nich cvičím. A vařím: guláš, knedlíky, hlavně výpečky. Už umím naříznout kůžičku, podlít šťávou zelíčko... Navíc v Česku necítím předsudky vůči své tmavší pleti. Možná, kdybych byl Rom.
