Od avantgardy k měšťácké idyle

Letos uplynulo 120 let od narození malíře Antonína Procházky (1882-1945), jehož jméno je úzce spjato s Brnem. Moravská galerie a Muzeum města Brna si výročí společně připomínají obsáhlou výstavou jeho tvorby, která je umístěna v Pražákově paláci a na Špilberku. V zimě pak bude výstava v komornější formě reprizována v pražském Obecním domě. Ten se podílel na její přípravě a na vydání Procházkovy knižní monografie.

Antonín Procházka v Brně prožil posledních dvacet let života a teprve v moravské metropoli se dočkal ocenění. Čekal na ně déle než mnozí jeho generační druhové a někdejší spolužáci z dob studií na pražské Akademii, mezi něž patřili Emil Filla, Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš či Václav Špála.

V prvním desetiletí 20. století Procházka náležel mezi příslušníky pražské bohémy a stejně jako další umělci sdružení ve skupině Osma byl ovlivněn především expresionismem a fauvismem. V roce 1910 jej existenční potíže donutily přijmout místo suplujícího učitele kreslení v Ostravě. Dál sice udržoval kontakty s pražskými přáteli, především s Fillou, a sledoval soudobé umělecké dění, ale jeho tvorba v následujících letech nabrala nový, velice osobitý směr.

V roce 1924 Procházka získal profesorské místo na brněnském dívčím gymnáziu. Zakrátko se stal uměleckou osobností respektovanou jak příslušníky avantgardy, tak širší kulturní veřejností. Mezi brněnskou inteligencí a příslušníky vyšší střední třídy našel poměrně početný okruh sběratelů. Od kubismu se vrátil k realistickému zobrazení a jeho až naivistické obrazy, často inspirované poetikou pohádek Tisíce a jedné noci, se staly oslavou příjemných stránek života.

První část výstavy v Pražákově paláci představuje Procházkovu tvorbu ve zkratce: několika klíčovými obrazy a souborem kreseb a grafik; doplňuje je umělcem navržený kubistický nábytek. Prezentovaná kolekce vybízí k tomu být vnímána nejen jako příběh hledání vlastního uměleckého výrazu, nýbrž rovněž jako svědectví o Procházkově životní cestě.

Za raným expresionistickým obrazem Vyhnání kupců z chrámu si lehce představíme umělce jako rozhněvaného mladého muže, hledajícího nové a pravdivější umění. Upoutaný Prométheus, jeden z jeho prvních kubistických obrazů, namalovaný roku 1911, pak jako by přímo vypovídal o jeho pocitech krátce po odchodu do ostravského „vyhnanství“. A podobně lze číst i další obrazy tohoto výběru.

Část instalovaná v sálech městského muzea na Špilberku je podstatně rozsáhlejší. Organizátorům se zde podařilo shromáždit objemný soubor Procházkových obrazů ze všech období jeho tvorby. Možná se však příliš nechali unést iluzí, že čím více obrazů, tím lepší výstava. Po sevřeném úvodním oddílu vyznívá druhá část místy rozpačitě a rozsahem unavuje: další a další obrazy již jen rozmělňují řečené.

Expozice i knižní monografie, jež ji doprovází, jsou každopádně důstojnou připomínkou Procházkova jubilea. Výstava i navzdory svým hlušším místům a rozdvojenosti patří k nejzajímavějších událostem letošní tuzemské výstavní sezony.

Antonín Procházka 1882-1945

Autorky výstavy: Marcela Macharáčková a Alena Krkošková
Pražákův palác, Moravská galerie v Brně, Husova 18, Brno.
Hrad Špilberk, Muzeum města Brna.

Výstava trvá do 29. září 2002

Pohled do expozice brněnské výstavy Antonína Procházky.

Pohled do expozice brněnské výstavy Antonína Procházky.

Antonín Procházka: Holubář, 1924, olej, kombinovaná technika, plátno, 92 x 69 cm, Moravská galerie.

Antonín Procházka: Podobizna studenta, 1906, olej, lepenka, 62,5 x 48 cm.

Antonín Procházka: Štěstí, 1932, enkaustika, překližka, 92 x 65 cm.