Zdeněk Sklenář: Čínská Želva (1958)

Zdeněk Sklenář: Čínská Želva (1958) | foto: Galerie hlavního města Prahy

Obrazy Zdeňka Sklenáře jsou skvělé stejně jako jeho výstava

V dubnu uplyne sto let od narození Zdeňka Sklenáře, malíře a ilustrátora, který do duší dětských čtenářů vstoupil ztvárněním Petiškových Starých řeckých bájí a pověstí.

Do duší dospělých se pak probojoval jedinečným propojením abstrakce, linií a tvarů, všeho, co na plátně rytmizuje těžko uchopitelné nálady a dojmy a činí je srozumitelnými.

Ne tavením v konkrétní výjevy, ale zachováním tajemné složky orientálního vlivu, nehierarchickou kompozicí, důrazem na nehmatatelný snový výjev, kde se pod barvami rýsují jemné ornamenty motýlů, květin, krucánků, bludných cestiček a kaligrafických obrazců. Sklenářovi vzdává hold Galerie hlavního města Prahy výstavou nazvanou Deset tisíc věcí, deset tisíc let.

Dokázal ocenit neznámého Arcimbolda

Zdeněk Sklenář se nikdy neúčastnil činnosti uměleckých hnutí a skupin, do žádné nepatřil a patřit nechtěl. Příliš by ho svazovaly. Nepřihlásil se programově ani k surrealistům, i když byl často označován za jejich následovníka.

další knižní ilustrace Zdeňka Sklenáře

Zdeněk SklenářKarel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, 1942
Charles Baudelaire: Malé básně v próze, 1945
Karel Hynek Mácha: Máj, 1956
Wu Čcheng-en: Opičí král, 1961
Dana Štovíčková: Čínské lidové pohádky, 1962
Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti, 1964
Bohumil Mathesius: Zpěvy staré Číny, 1967
František Hrubín: Černá denice, 1968
Jan Amos Komenský: Živá tiskárna, 1968

Jako skromný solitér tvořil mimo režimní i alternativní proudy. V době, kdy umělci odmítali secesi, on ji miloval a veřejně se ke své lásce hlásil. V neznámém Arcimboldovi viděl tenkrát mistra nad mistry. A přiměl teoretiky umění, aby se malířstvím na dvoře Rudolfa II. začali zabývat a v Arcimboldovi nakonec uznali barokní zázrak. "Žasne, kde jiní ohrnují nos," napsal o něm Jiří Kolář.

V roce 1955 strávil Zdeněk Sklenář už jako uznávaný umělec tři měsíce v Číně. Tamní kultura změnila jeho pohled na svět. Uhranula ho kaligrafie, filozofie, náboženství. Stvořil Opičího krále, ilustroval Zpěvy staré Číny. I ty jsou na výstavě k vidění – jedna celá stěna je pokrytá knihami, ke kterým Sklenář dělal obrázky.

Zdeněk Sklenář - Dívka s vějířem (1939)

Expozice v Domě U Kamenného zvonu je precizně vymyšlená i vystavěná. Její architekt Federico Díaz, sám umělec a konceptualista, a kurátor Ivo Binder, ji postavili jako uzavřený vesmír, který diváka pohltí a uvrhne do úplně jiného světa. Světa mýtů, podivných stvoření, barev, fantazie, která vychází z tisíce let starých kořenů.

Fototapeta navržená podle Sklenářových charakteristických výtvarných prvků pokrývá nejenom zdi a místy i zem výstavních sálů, výstava jí graduje v poslední místnosti, ze "vzoru" na pozadí se ve finále stává obří artefakt. Chronologicky od spodních pater ožívají nejdříve autorovy tanečnice, baletky a bizarně krásná stvoření.

Zdeněk Sklenář - Čínské pečetě (1957)

Oproti surrealistickým výjevům si však zachovávají realistický a estetický tón. Láska k Máchovi a Baudelairovi se zračí v jeho abstraktních obrazech, které rytmizují básně, co Sklenář miloval.

Mezi realismem a abstrakcí, mezi malbou a kresbou, mezi východem a západem. Možná proto není známý jako jeho současníci. Byl příliš svůj. Přitom je to jeden z našich největších malířů, které jsme v druhé polovině dvacátého století měli.

Deset tisíc věcí, deset tisíc let je sousloví přeložené z čínštiny. Znamená výraz pro největší možný obdiv a úctu. Výstava takto nazvaná představuje Zdeňka Sklenáře s profesionalitou, grácií, originalitou a důsledností.

Zdeněk Sklenář: Deset tisíc věcí, deset tisíc let
Galerie hlavního města Prahy Dům U Kamenného zvonu
Vstupné 120 korun, výstava trvá do 6.června 2010
HODNOCENÍ MF DNES 90%