Pro svá díla čerpá námět v kulturních chaosu postkoloniálního světa. V. S. Naipaul je autorem četných románů, které se odehrávají především na jeho rodném Trinidadu. V češtině vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase a V ohybu řeky.
Letošní jubilejní 100. ročník Nobelovy ceny za literaturu byl provázen rekordně nízkým počtem spekulací; množství doporučení a spekulací přitom bývá právě v oblasti literatury a míru mezi Nobelovými cenami tradičně nejvyšší.
Prvním Nositelem nobelovy ceny za literaturu byl v roce 1901 Francouz Sully Prudhomme. Od té doby bylo odměněno dalších 97 spisovatelů, dramatiků a básníků - pouze devět z nich však byly ženy. Poslední oceněnou ženou byla před pěti lety polská básnířka Wislawa Szymborská.
Dosud nejvíc Nobelových cen za literaturu získala Francie (12). Za ní následují USA (11), Německo (8) a Velká Británie, která má právě díky Naipaulovi rovněž osm laureátů. Jediným českým literátem, který získal Nobelovu cenu za literaturu, byl v roce 1984 básník Jaroslav Seifert.
Sebastiao Salgado: Mazar-e-Sharif, Afghánistán, 1996. Děti z tábora Kamaz pro afghánské bezdomovce. |
Sebastiao Salgado: Kábul, Afghánistán, 1996. Rozdělování potravy v Kábulu, k němuž dala podnět francouzská pomocná organizace Akce proti hladu. Už několik dnů po dobytí Kábulu Talibanem se směly ženy objevovat pouze celé zakryté závojem. |
Sebastiao Salgado: Hongkong, 1995. Na ostrově Tai A Chau je tábor, jehož obyvatelé jsou Jihovietnamci, většinou čínského původu. Všichni utekli před komunistickým režimem. Přes polovinu šestitisícového osazenstva tvoří děti. |
Spolkový stát Amazonas, Brazílie, 1988. Tato scéna z blízkosti vesnice Maronal kmene Marubu dává představu o čilém životě v deštném pralese. Když se letí přes Amazonku, máme dojem, že les je neprostupný. Ale Indiáni se v něm pohybují bez překážek. Vodní toky a vesnice jsou navzájem propojeny cestami, i když jsou od sebe vzdáleny několik denních pochodů. Vesničané se spolu stýkají kvůli výměnnému obchodu, sňatkům nebo společným obřadům, jimiž jsou skupiny zapojeny do pevné kulturní struktury. |
SEMutarara, Mosambik, 1994. Na své dlouhé cestě si vracející se uprchlíci udělali zastávku v blízkosti šestikilometrového mostu Dona-Ana na Zambezi, aby se vykoupali a zásobili pitnou vodou. |
Sebastiao Salgado: Rwanda, 1995. V jihovýchodní Rwandě se postavilo dvanáct uprchlických táborů, v nichž žije dohromady tři sta tisíc obyvatel. V malém táboře bylo ubytováno zhruba dva tisíce Hutuů z Burundi, všichni ostatní uprchlíci byli Rwanďané, kteří se pod ochranou OSN a Mezinárodního červeného kříže v táboře cítili bezpečnější, ačkoli jejich domovy byly vzdálené jen několik kilometrů. Ve dnech mého pobytu se do svých vesnic vracelo průměrně jen na třicet lidí denně, zatímco nově příchozích bylo denně kolem sedmi set. Tento vývoj zesílil zatýkáním rwandských Hutuů a zavražděním umírněného prefekta z Butare. Jakmile rolníci utekli, zůstaly čajovníkové a kávovníkové plantáže ležet ladem a keře zplaněly. To vše ztěžuje obnovu země a znovuoživení rwandského hospodářství. |