Bulvární divadlo má vůbec ústy Fredericka v Schmittovi mocného zastánce: na scéně ABC chvála na zábavní kusy chvílemi zní, jako by divadlo hájilo samo sebe.
Hra, jež se odehrává buď v zákulisí, nebo přímo na scéně Frederickova Divadla bláznivých dramat, je vděčným materiálem jak pro výpravné, barvité kostýmy, takřka filmovou hudbu Ondřeje Brouska, tak pro galerii postaviček zaměstnanců divadla včetně lehce šmíráckého ansámblu.
V textu hry samé i v inscenaci však dochází k určitým paradoxům - Frederick se vysmívá strnulé klasicistní tragédii, a přesto uchváceně cituje z Racinovy Bereniky.
Divadlo na divadle, kdy jsou romantické hry přehrávány jako patetické, nabubřelé melodramatické škváry (to včetně ne zcela nevýznamného dramatu Alexandra Dumase staršího Antony), působí komicky, zároveň se však pořád zdůrazňuje Frederickovo mistrovství.
Inscenace graduje, když Schejbal jako skvělou pohybovou grotesku rozehraje pokleslou hru natvrdlého dramatika Tízněla Hostinec U Slunečných strání. Poté však hra zejména v druhé polovině ztrácí tempo: láska stárnoucího herce a jako studánky čisté Bereniky i truchlivé konce Divadla bláznivých dramat se pohybují na hranici kýčovitosti.
Těžko by si divadlo mohlo na titul troufnout bez Borise Rösnera, který je triumfem inscenace. Fredericka obdařil patřičným velikášstvím a patetickými gesty, které si dnešní doba již dovolit nemůže.
 Boris Rösner je triumfem inscenace. |
 Boris Rösner jako Frederick a Kateřina Lojdová jako jeho milá na scéně pražského Divadla ABC. |
 V roli Frederickovy lásky Bereniky se alternují Kateřina Lojdová a Zuzana Kajnarová (na snímku). |
