Historické panorama na jedné straně a malé žánrové výjevy na straně druhé určují prostor, jejž obsáhl za pouhých jedenáct let své tvůrčí dráhy nejtalentovanější český malíř poslední třetiny minulého století Luděk Marold. Autorova monografická výstava, jejíž autorka Jana Orlíková by ráda korigovala rozšířenou představu, že Marold je právě buď jen historické panorama, nebo drobný výjev ze společnosti, se ode dneška koná ve výstavních sálech pražského Obecního domu. "Překvapilo mě, když z rozhlasové ankety vyplynulo, kolik lidí dnes stále ví, kdo byl Marold a do jaké doby patří. Pokud si však mají vzpomenout na jeho konkrétní práci, jmenují jen panorama Bitva u Lipan, na němž se vydatně podílela řada dalších umělců, zejména Václav Jansa," říká Orlíková, která se malířem zabývá posledních patnáct let a v roce 1988 vydala v Odeonu jeho monografii. Talent Luďka Marolda byl podle ní daleko všestrannější. "Nezapomínejme, že zemřel ve třiatřiceti letech, z nichž osm věnoval v Paříži práci na ilustracích a plakátech," dodává Orlíková. Proto je v Maroldově tvorbě poskrovnu náběhů k monumentální malbě a málo dokončených olejů. Do Paříže odjížděl Marold - pocházející z velmi skromných poměrů - se státním stipendiem, aby si zde u Gallanda doplnil vzdělání, jež by mu umožnilo stát se profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. Nicméně umělec - jenž odešel z pražské Akademie výtvarných umění kvůli nevyhovujícím metodám výuky a jehož zajímal život "teď a tady" - nevydržel být pouhým technickým nástrojem oblíbeného Gallanda a převádět jeho návrhy na stěny veřejných institucí. S pomocí Vojtěcha Hynaise se poté, co mu bylo zastaveno stipendium a několik měsíců vedl tvrdý život, dobře uchytil jako ilustrátor. Za pařížského pobytu vzniklo vedle ilustrací a plakátů mnoho kreseb a akvarelů zachycujících výjevy z ulic a nábřeží, kaváren a společnosti vůbec. Vedle výrazných scén, kdy i malý neklid a pohybem charakterizovaný vztah mezi postavami rozehrávají celou plochu, zvládá Marold bravurně výjevy s mnoha aktéry, z nichž žádný není statistou, ale osobou s vlastním příběhem a gestem. Tady se ukazuje jako geniální pozorovatel, jenž jedinečný vjem dokáže virtuózně beze ztráty napětí přenést do kresby. Uznání i finanční jistota, které přišly s ilustracemi pro obrazové časopisy a knihy či s plakáty vytvořenými pro úspěšnou indickou výstavu v Londýně a Paříži, pomohly k návratu do Prahy, kde byl pověřen provedením panoramatického obrazu Bitva u Lipan pro Výstavu architektury a inženýrství na Pražském výstavišti. Po jeho dokončení, v červnu 1898, bylo zřejmé, že čas příprav skončil a lze začít vlastní dílo. O několik měsíců později však Luděk Marold zemřel na tyfus. Výstava v Obecním domě, na níž se podílela Národní galerie v Praze a zápůjčkami také řada galerií z regionů i soukromí sběratelé, byla zahájena na den přesně ke stoletému výročí Maroldova úmrtí. "Naším cílem bylo nerozmělnit umělcův obraz," říká Jana Orlíková. Proto dbala na kvalitu a význam konkrétního díla pro Maroldovo tvůrčí směřování a zároveň na to, aby se dostalo především na málo známé práce.
2. prosince 1998
