Mezi diváky v sále nechyběl ani někdejší německý prezident Richard von Weizsäcker, podle nějž by v Německu takový film vzniknout nemohl. „Hlavně proto, že nemáme žádného Václava Havla,“ prohlásil Weizsäcker.
Dokument se možná upraví
Film sice vzbudil mezi zahraničními účastníky projekce diskusi, zda je k jeho pochopení zapotřebí znát historické detaily a souvislosti, ale vcelku byl přijat více než vlídně, přestože třeba prezentace Olgy Havlové je v něm pro nezasvěcené možná až na hranici srozumitelnosti.
Tvůrci proto dokonce zvažují možnost, že by již hotový film v tomto smyslu nepatrně upravili. Nicméně producenti Občana Havla zaznamenali už v Berlíně určitý zájem zahraničních distributorů včetně dvou amerických společností.
Na rozdíl od nezájmu většiny českých producentů o filmový trh se letos v Berlíně velmi zviditelňují naše největší mezinárodní filmové akce: jak poměrně bohatou inzercí ve festivalových tiskovinách, tak dnes již nezbytnými společenskými přípitky, lákajícími stále širší a zajímavější klientelu.
Což platí o tradiční noční party karlovarského festivalu, která se již propracovala mezi opěrné sloupy berlínského dění, ale též o setkáních u slivovice s představiteli dětského festivalu ve Zlíně či dokumentární přehlídky v Jihlavě.
Dokonce se zdá, že stále bouřlivější večery kolem Postupimského náměstí nechávají docela dobře zapomenout na dosud nepříliš záživnou hlavní soutěž, kde se k Andersonově americkému snímku o zrodu ropného magnáta Až na krev stále marně hledá vážnější konkurent v bitvě o nejvyšší vavříny.
Této metě se nepřiblížily ani příspěvky Andersonových krajanů z menších nezávislých produkcí, jakkoli nejsou rozhodně zavrženíhodné. A dokonce ani Elegie režisérky Isabel Coixetové, zachycující pochmurně završený vztah stárnoucího profesora v podání Bena Kingsleyho a jeho studentky, kterou hraje věčně mladá a půvabná Penelope Cruzová. Oba herci sice svou účastí ozdobili letošní nepříliš hvězdné Berlinale, nicméně těžko říci, zda tím obměkčí festivalovou porotu pod vedením režiséra Costy-Gavrase.
Teď přijde Madonna
Přece jen však dorazil sympatický příspěvek − tentokrát z Brazílie. Elitní jednotku natočil Jose Padilha, dosud spíše dokumentarista, v opravdu reportážním stylu.
Sugestivní popis každodenní existence protidrogového komanda sice staví do pozadí osobní životy i psychologické zázemí postav, ale způsobem snímání a dynamikou vyprávění nenechá diváka ani na okamžik klidným nebo lhostejným.
Ne náhodou vzala brazilský snímek pod svá křídla americká firma bratří Weinsteinů, kteří už léta úspěšně vyplňují prostor mezi klasickou studiovou a ambiciózní nezávislou scénou.
Co ještě čeká návštěvníky Berlinale před víkendem, kdy tu budou slavnostně vyhlášeni nositelé tradičních cen − Zlatého a Stříbrného medvěda?
Po úvodu s kapelou Rolling Stones, která se na festivalu představila v dokumentu i osobně, se dnes očekává příjezd další hudební veličiny. Zpěvačka Madonna tu má předvést, ovšem pouze mimo soutěž, svou režijní prvotinu Filth and Wisdom.
