Křesťan nesleduje pád newyorských "dvojčat", spíše vsouvá do romantických veršů biblické či jiné symboly nebo své pocity úzkosti. Zpívá o třinácti pravdách, z nichž každá má šestnáct barev. Často se v textech vrací do míst Středního východu, odkud vyrostla křesťanská i muslimská civilizace a kde nyní klíčí nenávist.
"Je příliš pozdě pro člověka a příliš brzo pro boha v dávném Samaří (...) Sedmdesát panen v nebi a místo lásky už jen strach, krásko z Magdaly. Tancuj dál, zpívej, kapitánko, hvízdej, hraj mi, ty víš, jsem tu poprvé: v hospodě jménem Kýbl krve" zpívá Křesťan.
"Filozofická nálož" nemusí souznít s lehkostí populární hudby, ale Křesťan obě roviny výborně vyvážil. Jeho písně si ponechaly punc lidovek a milostných songů, jejichž pozadí má poněkud chmurné kulisy. "Až nás smrt rozdělí modrými vodami, až dovoní sklenky po kořalce i polštář po kartářce Markétě. Pak bude po písni, po válce, po lásce, bude po světě," zpívá Křesťan.
Jediným postřehem ozvláštní celou píseň Topoly: "Tvá matka byla rázná žena, i ve svý smrti měla ruce v bok." Titulní píseň 1775 básní Emily Dickinsonové si Křesťan nechal na závěr alba. Smeká před americkou básnířkou, která mu zprostředkovala "slavnost bez hostí, ten okamžik nesmrtelnosti, té noci, kdy jsem si čet pod Saint Pierre v Beauvais všech sedmnáct set sedmdesát pět veršů Emily Dickinsonové".
Křesťanova slova jsou pevně srostlá se vzrušující barevnou hudbou, která se podle potřeby zpění v rytmu hospodského popěvku, odpíchne v dylanovsky řízném folkrocku, zpomalí v toku irské balady nebo vytvoří dramatické kulisy jako v Shakespearově dramatu.
Po dlouhé době vychází v Česku deska, která je hluboká a aktuální, aniž na sebe strhává pozornost senzační reklamou. Tohle album nabízí podobný zážitek, jaký měl písničkář a překladatel Robert Křesťan, když četl 1775 básní Emily Dickinsonové.
 Robert Křesťan - 1775 básní Emily Dickinsonové. Obal alba. |
