Mladí a staří
Americký Srpen zámořským divákům neevokuje, jak by se sebestředný vlastenec mohl domnívat, události roku 1968. Ale měsíc, který v USA předcházel 11. září 2001. I v tomto dramatu dochází i ke konfrontaci mladé, dynamické a ambiciózní generace s těmi, kteří už dle jejich mínění mají "nejvyšší čas". Doslova zde zazní: "O nových technologiích, vy staří, víte hovno!" Ano, taková je pravda i o našem předdůchodovém věku.
Staří a mladí
Letos se mi ještě nepodařilo navštívit žádnou projekci v renovovaném kině Čas. Ale od stejně staré kolegyně mám informaci, že jejím příchodem do kinosálu se věkový průměr diváků zdvojnásobil. (A to mám pocit, že si jako téměř každá žena poněkud ubírá). Přesto její informace o vytleskávání znělky a hlasitém komentování filmů z hlediště beru jako potvrzené. Maximálně množné číslo "filmů" zaměním za jednotné. Už jsem se tam chystal na kontrolu dnes po poledni. Jenže světová premiéra dokumentu Nick Nolte: No Exit bude bez hlavního aktéra. Skoro slavného herce podezřívám, že už ani moc přijet nechtěl, když za sebe poslal film, ve kterém odpovídá na otázky, které si pokládá on sám.
Bezhvězdné nebe?
I s některými dalšími hvězdami se, soudíc dle tiskových zpráv o jejich absenci, už na zdejším "červeném" koberci neprojdeme. Nepatřím mezi ty, které by to mrzelo. Odvádí to od sledování filmů. A když přece jen za svou hvězdnou hodinu považujete setkání s režisérem Nicolasem Roegem, můžete se po tiskové konferenci dočkat i nemilého překvapení. Spočívalo v tom, že mladá manažerka rázně odkázala zájemce o podpis do patřičných mezí a legendárního tvůrce nekompromisně odvedla. Kromě sebe sama jsem nejvíce litoval mladíka, který k podpisu přinesl obě režisérova česká DVD (Walkabout a Muž, který spadl na Zemi). Ta rozhodně nepatří mezi všeobecné prodejní hity a raritní vydání mohlo, dle mého názoru, potěšit i osmdesátiletého tvůrce.
Staří
Pokud vás názvem neodradí polský psychologický snímek Čas umírat, mohli jste být osobně přítomni koncertu i osobně přítomné herecké legendě polského filmu - třiadevadesátileté Danuty Szafalské. Ta ve filmu Doroty Kędzierzawské a jejího kameramanského manžela Artura Reinharta prakticky nezmizí z plátna. Lidsky i esteticky vycizelovaný příběh na nás sugestivně přenáší pocity staré ženy, která se konečně dočká vystěhování neprávem dosazených nájemníků. Jenže zjistí, že s její rozpadávající se vilou má už její dospělý syn úplně jiné úmysly, než tvrdí. Když tahle stará kultivovaná dáma hned v úvodním příchodu do ordinace slyší od lékařky, která od papírů ani nevzhlédne, ono rutinní: "Odložte si!" odpoví s grácií: "Polib si ...!" a odchází.
Já jen, aby zase až někdy bude řeč o nových technologiích... A pochopitelně nejen na festivalu!
