O svobodě, humoru a penězích s Miroslavem Horníčkem

- Miroslavu Horníčkovi je jedenaosmdesát let, ale pořád o stáří nerad slyší, i když už na něm neúprosně zanechává své stopy. Po obědě chodí spát, a pak odchází do pracovny, aby se věnoval svým kolážím. Od smrti manželky žije ve svém bytě ve vile na hranici Vinohrad a Vršovic sám, ale obklopen přáteli.
Jedním z nich je i Jiří Suchý. Rozhovor, který vedl s Miroslavem Horníčkem pro Magazín MF DNES, není opravdovým novinářským rozhovorem. Je spíš divadelním dialogem, vzpomínáním dvou lidí, kteří prožili nejlepší léta ve společném světě.

Suchý: Miroslave, říkal jsem si, na co se bavit o prkotinách - probereme něco zásadního. Přemýšlel jsem o svobodě. Nadnesu tezi a můžeme si o ní povídat. Svoboda a demokracie pracuje vždycky zvolna na svojí sebezáhubě, protože dává...
Horníček: (mu skočí do řeči) ... možnosti...
Suchý: (přikyvuje)... stejné lidem slušnejm jako neslušnejm, přičemž ty slušný to nezneužijou a neslušný zneužijou, čili jsou nepřímo zvýhodňováni. Co si o tom myslíš?
Horníček: To je pravda. Ovšem také bych k tomu podotkl, že svoboda je schopnost být svoboden. A tady nemohu nevidět příbuznost se štěstím. Štěstí není v tom, co mám nebo kolik mám, štěstí je schopnost být šťasten. Někdo ovšem není schopen svobody ani štěstí.
Suchý: To je pravda, já si pamatuju, že i v dobách takzvaně totalitních jsem se vlastně necítil být příliš nesvoboden, protože jsem si začal hledat svobodu v jiných sférách. A nebýt útlaku, tak jsem se možná do těchto sfér vůbec nedostal.
Horníček: Vidíš, to byla tvoje odpověď na problém.
Suchý: Takže do jistý míry může být člověk svobodnej i v koncentračním táboře, když chce.
Horníček:... když chce. Když je uvnitř svobodnej. Pak není uvnitř tábora.
Suchý: No, ne že bych po tom zrovna prahl.
Horníček: Také bych volil jiné druhy svobody.
Suchý: Tak v tomhle bodě jsme se celkem shodli. O svobodě mezi námi dvěma asi žádná diskuse nebude, neboť k té tu chybí rozporné názory. Na druhou stranu, říkám si, jak se teď všeobecně celý národ hádá, skoro každý s každým, není to zas tak úplně špatný. Je to rozhodně lepší, než když celý národ drží hubu a jednotně hlasuje. Sice je to trochu smutný, když konečně máme šanci dělat co chceme a my ji využijeme k hádání, ale nakonec, proč ne?
Horníček: Nepopíratelně je to jeden z projevů svobody - moci se hádat.
Suchý: Tak co kdybychom využili tuto svobodnou možnost? Pohádáme se?
Horníček: A já myslím, abys mi dal rovnou facku... jaképak řeči kolem toho.
(Oba se smějí)
Suchý: Hele, když už jsme u facky, tak se mi hned vybaví klaunskej humor. Humor ve své nejčistší podobě. Tam i ta facka či kopanec má své oprávnění. Ty si si to klaunství ochutnal...
Horníček: Kdepak, já jsem ho nikdy neochutnal. To, co jsem dělal s Janem Werichem, byly sice takové klaunské dialogy ještě z dob Voskovce a Wericha, ale když jsme jednou chtěli udělat klaunské číslo s Mirkem Lipským, Werich nám tehdy říkal: To nemůžete, to nedoděláte, herec může občas hrát klauna, ale to ještě neznamená, že klaun je. A je v tom opravdu velký rozdíl.
Suchý: Pravda však je, že pokud jsem viděl klauny v cirkuse, ne vždy to bylo k smíchu.
Horníček: Ano, protože jsou to obyčejně spíš takoví zaměstnanci cirkusu, kteří pomáhají překlenout pauzu, než přijde lev nebo zebra. Ale to není čisté klaunství. Podívej se, skutečný klaun byl třeba Grock. Viděl jsem jej v Praze v celovečerním programu a bylo to fantastický.
Suchý: Já zase ve filmu Na shledanou, pane Grocku. Jeden můj přítel, propagační grafik, byl kdysi pověřenej, aby mu udělal plakát. A vyprávěl mi, jak šel za ním domů a Grock tam seděl a zašíval si ponožky...
(Horníček už se v předtuše směje)
Suchý: Taková osobnost, a zašívá si ponožky! A Grock tomu překvapenému grafikovi říká - já když dělám tyhlety domácí práce, tak mne napadá nejvíc volovinek, při nich mně vznikají nejlepší etudy!
Horníček: Výborná rada, od zítřka si také začnu štupovat ponožky!
Suchý: A já se vždycky za měsíc přijdu podívat na tvoje nové číslo. Kdybys jich měl málo, myslím těch ponožek, tak ti nějaké přinesu. Svoje, samozřejmě, a vypraný, to se spolehni!
Horníček: (zasměje se a pak se zahledí do minulosti): No a kdybychom měli jmenovat někoho z Čechů, tak rozhodně Béda Lak, jeho fantastické číslo: házel kuželky do číší a před nimi měl při tom dvě malé židličky a na nich cylindr. A on vždycky přerušil házení, šel k prvnímu cylindru, vzal jej a přelil z něj vodu do druhého. Prázdnej cylindr vrátil zpátky. Pak házel dál a znovu šel k onomu jakoby prázdnýmu cylindru a znovu z něj vylil vodu - voda neubejvala v jednom a nepřibejvala v druhém. Jednou byl na představení i prezident Zápotocký se ženou a Béda za nimi pak šel do lóže a paní Zápotocká se ptala: pane Lak, jak to děláte s těmi cylindry? A on jí odpověděl: Milostivá paní, já už to dělám třicet let a víte, že to nevím?
Suchý: Jo, jo, humor je strašně krásná věc. My jsme ho s Jirkou Šlitrem někdy až přeceňovali. Byl pro nás tak rozhodující, že nám lidi bez humoru byli až podezřelí. Dnes vím, že ono to tak být nemusí, humor je dar a někdo jej nedostal. Může to být hodnej, slušnej a vzdělanej člověk, jen se neumí srdečně zasmát...
Horníček: Tos mi připomněl, jak se na mém představení nesmál Miloš Kopecký. Přišel a povídá: Nezlob se, ale já se nebudu smát. Že prý bude studovat to představení jako obuvník cizí botu; jak je udělaná, jakou má fazonu a tvar. A také říkal: A dneska trošku uber, abych neměl mindráky. Pak přišel po představení a říká: Tos nemusel tolik ubírat...
Suchý: Také v muzikantském humoru by se našla plejáda různých fórků. Třeba - ty hraješ den ze dne hůř a dneska si hrál už jako pozejtří.
Horníček: A Miloš Kopecký to používal - ovšem opačně - na dívky: vy jste den ode dne krásnější, dneska vypadáte už jako pozejtří.
Suchý: Karel Vlach se zase prý po představení ptal: Doufám, že jsme si tady dneska nezkazili žádnou ostudu!
(Horníček se směje)
Suchý: No a já jsem to nedávno také zkusil na pořadatele po jednom vystoupení: Doufám, že jsme si tady nezkazili ostudu, říkám a oni: Ne, ne, bylo to velice dobrý...
(Smějí se oba).
Suchý: Slavný Benny Hill měl něco podobného - přichází na scénu a moderátor říká: Tady je pan Benny Hill. A on na to: Je to velká čest, že mohu vystupovat právě ve vašem programu. A ten moderátor říká: No ne, pro nás je to čest. Benny odvětí: Tak jsem to myslel.
Horníček: To jsou ty nádherný věci, které člověk nemůže zapomenout. Jako bratry Marxe. Miluju tu scénu, jak jeden z nich chce být zvěrolékařem v sanatoriu. Přijde se představit do salonu majitelky. Za ní na stěně visí v nadživotní velikosti portrét muže v žaketu z minulého století. A on povídá: Á, vaši paní matku jsem znal, před lety jsem ji požádal o ruku. A ona: Ale to je můj otec. On na to: Tak proto mne tenkrát odmítla!
Suchý: Měli zvláštní, absurdní humor. Povídá jeden druhému: mám informaci, že v sousedním domě je poklad. A druhý namítne - no jo, ale vedle žádnej dům není! Tak ho tam postavíme!
Horníček: Hahá, to mi připomíná typicky anglickej fór, jak velice bohatý Angličan koupí pozemek na kraji džungle, všude jen strašná divoká příroda, bažiny, hadi. Tady jsi koupil pozemek? říkají mu. A on odvětí - Přijďte za tři roky a uvidíte. A oni přijedou, tam nádherný anglický park, tři domy. To je tvoje? - Ano, to jsem tady vybudoval, jak jsem vám říkal. - A co tři domy? V jednom bydlím, ve druhém je klub, kam chodím každý pátek. - A v tom třetím? - Tam je klub, kam zásadně nechodím...
Suchý: No ale abychom nezůstali jen u minulosti, mám pocit, že do té první klaunské kategorie by se dal zařadit také Bolek Polívka.
Horníček: Bolek Polívka, ano, ten má čísla vysloveně klaunská.
Suchý: Jednou mne pozval do Brna na natáčení pro televizi. Byl jsem nervózní, že mně neposlali žádnej scénář, ale pak jsem nahlédl do té jeho tvůrčí dílny: ani on jej neměl! Věděl jen, že bude mít na hlavě - bylo to o Vánocích, v době, kdy ho opustila Chantal - parohy ozdobené vánočníma koulema. A tak tam čekal, aby jej kamarádi bavili a trošičku rozdováděli z toho smutku. Chvilku seděl a přemýšlel, co budeme dělat. A byl tam takovej starej prošlapanej perskej koberec a on mně říká - helejte, co kdybyste mě hádal z koberce, jako se hádá z lógru! A my jsme na to udělali docela povedený číslo. A druhý den se točilo naostro a on zas mluvil jinak, celý večer byl vlastně zase trochu jiný. Což mně ostatně připomnělo tebe a Wericha - vždycky jsem záviděl, jak se vaše představení pořád drobně měnilo, žilo, kostra byla stejná, ale vždy přibyl fóreček...
Horníček: Už za Voskovce lidi říkali: Ti dva jsou denně jiný. Nebyla to pravda. My jsme taky nebyl denně jiný, ale po tejdnu, po měsíci...
Suchý: To je pravda, málokdo si koupí lístky na šest dní za sebou, aby to porovnal.
Suchý: Když už mluvíme o současném humoru, jak se ti líbí Česká soda?
Horníček: Tu neznám. Já to moc nesleduju. Ale dávám přednost koňaku.
Suchý: Satiru bychom ovšem opomenout neměli. Já se v ní tedy moc nevyznám, když se jí někdy dopustím, tak spíš tak levou rukou...
Horníček: To je to správný slovo: dopustit se. Já také někdy utrousím něco, co vypadá satiricky, a přitom to nechce být. Já nemám rád satiru, tak jako ji neměl rád Werich, však on také chtěl odbourat ten název Divadlo satiry a změnil jej na Divadlo ABC - on, který byl satirický herec číslo jedna. Jo, ale to bylo v době, která satirické projevy z jeviště vyžadovala, potřebovala. Až potom přišla doba, kdy nám vytýkali, že neděláme satiru. Na co jsme ji však měli dělat? Na zlé domácí pány na Vinohradech? Na boháče?
Suchý: My měli to samý - že prý proč neútočíme na nešvary! A ať prý tepeme, že holič bere úplatky a číšníci spropitné!
Horníček: Z toho dělat komickou záležitost - to bych teda nemohl, to ne.
Suchý: Možná by šlo udělat komickou záležitost z těch lidí, kteří nás takhle nabádali...
Horníček: Ale to se zase nesmělo...
Suchý: Také by mne zajímal tvůj názor na toto: abych předeslal, já sprosťárny nemám rád. Ale viděl jsem jednu scénku Šípa s Bohdalovou, on dělá erotické služby do domu a ona myslí, že pozvala malíře. A ten výstup byl lascivní, ale tak vtipnej a tak nabitej - tak jsem uznal, že i humor, který by normálně člověk považoval za pokleslý, může být výborný. Co ty na to?
Horníček: Werich vždycky říkal - Nemám rád sprostá slova a sprosté anekdoty. Ale kde je nutno říci slovo hovno, tak ho řekněte tak, jako byste řekl slovo růže nebo koleno, jen to tam nedodávat jako špek!
Suchý: Někdy jde o problém nezastupitelný. Mám na něj jeden recept - když použiju sprostý slovo, pak v kontextu, který to slovo ospravedlňuje. Například když v Semaforu v Kytici matka nabízí svou dceru králi, povídá: Její nit, toť hedváb! A on říká: Seru na hedváb, babice. Kdyby tam nebyl hedváb a řekl já se na to vy..., tak to by nešlo, ale v kombinaci s hedvábem myslím, že to zaznělo.
Horníček: Ovšem dnes tato slova v televizi prší, publikum se tomu směje - ale ne té kombinaci s hedvábem, ale jen tomu, že člověk řekl sprostý slovo. A nebo se smějou, protože bavič dodá ještě vlastní úšklebek, vydá nějaký zvuk nebo smích. A za úplný zločin dneška považuji mixování smíchu do pořadů. Smích je přece organický projev, nikoli organizovaný.
Suchý: Což mohu doložit. Když jsme natáčeli loňského Silvestra, moderátor se obrátil na publikum a říkal: Podívejte, s jedním publikem natáčíme teď odpoledne a s jiným večer. Které bude líp reagovat, to v televizi bude. No a co se stalo. My jsme vyšli s naším skečem, který už máme nazkoušený z divadla. Řekli jsme první větu - která nebyla nic moc - a najednou strašný smích a potlesk. Řekli jsme druhou a zase - hahaha. Lidé se smáli, ne našim vtipům, ale aby se viděli v televizi. Rozsekali nám skeč, až ho zničili. Hurónský smích, kde by možná stačil úsměv. Zlaté divadlo!
Horníček: To je přesně to, co chci říct. Mně je milejší úsměv než přehnaný smích. Nedostatek smíchu mi samozřejmě vadí, zvlášť když se nedostaví tam, kde jsem v něj doufal, ale když je ho přebytek... Jako v Neváhej a toč, kde lidi padají ze židle a drží se za hlavy, zmítají se... Říkal jsem to autorům pořadu i Edovi Hrubešovi: Přebytek smíchu je něco strašného. Ovšem nejen z tohoto pořadu, ale z televize vůbec mám špatný pocit, ubývá humoru a přibývá dělání legrace. Ubývá komiků a přibývá bavičů. A v tom je podstatnej rozdíl. Ne že by mne to trápilo, já to opíšu latinsky: sere mne to.

Suchý: Miroslave, abychom nezůstali jen u humoru, já jsem se tě chtěl zeptat ještě na jednu věc. Totiž: Na peníze. Když teď žijeme v tržní době. Kdybys byl chamtivec, tak toto téma taktně přejdu, ale protože vím, že nejsi, tak se ptám: Jaký máš vlastně vztah k penězům?
Horníček: Já vlastně žádný pořádný vztah nemám. Vyrůstal jsem u rodičů a vůbec ani nevěděl, kolik má tatínek příjmu. Své peníze jsem nepotřeboval, když jsem šel do tanečních, tak mi dali padesát kaček na víno. Pak jsem byl už jen s maminkou, táta odešel, a zase jsem se nestaral o peníze. Když jsem žil s Bělou, peníze zase byly její starost. Já ani nevěděl, jestli jsme pojištění a kdo a kolik se platí telefon. Teď Běla není a já jsem se musel začít o peníze poprvé zajímat. Naštěstí Karel Koliš, který byl také u Wericha, mně udělal fantastickou službu - všechno spočítal a sečetl, a řekl mi kolik mám, kolik můžu mít a kam uložit peníze...
Suchý: Já k penězům také nemám vztah. Ale jsem na tom hůř, neboť jsem podnikatel. Takže jsem sám sobě sponzorem, všechny své podniky musím dotovat ze svých jiných výdělků. Ale to už má zase co do činění s tou svobodou, o které jsme mluvili. Hlavní je, aby se na nich člověk nestal závislej.
Horníček: No pozor, ze mne se stává Harpagon, řekl jsem Karlu Kolišovi, aby mi koupil kovovou kasičku. Tu mám v šuplíku. Pravda, nemám ji zamčenou.
Suchý: Ale je kovová!
Horníček: A já si někdy večer sednu a počítám peníze. Dojdu do pěti, šesti a zapomenu, kolik to bylo, tak ji zavřu a jdu spát. Čili já asi k těm penězům pořád nemám vztah. Zatím prej mám dost.
Suchý: Vzpomínám na pana Wericha, on se velice dobře vyznal v antickejch mincích. A říkal mně: Já nesbírám mince jako sběratel. Ale občas jdu a nějakou zlatou minci si koupím a schovám. A víte proč? Já jednoho letního dne stáhnu žaluzie a ty mince, ty zlatý mince vysypu na stůl a budu se v nich přehrabovat.
Horníček: Ha há, taky Harpagon!
Suchý: No, ale nevím, jestli vůbec k tomu přehrabování dospěl.
Horníček: Tos mi teď připomněl, volala tuhle taková starší dáma, čímž myslím, že byla asi v mejch letech...
Suchý: Takže holka! Taková starší holka.
Horníček: No ano, a ta starší holka říká: Pane Horníček, já bych vám chtěla vyprávět vzpomínku, kterou bych si nerada odnesla s sebou. Jednou jsme večeřeli v New Yorku s Voskovcem a on najednou začal opakovat větu. - On to ten Werich neřekne a neřekne. - Nikdo nevěděl, o co jde. A když to opakoval asi popáté, zeptali jsme se - Co by měl říct? - Měl by říct, že jsem byl lepší, než ten Horníček!

Miroslav Horníček a Jiří Suchý během rozhovoru

Autor:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

Zemřel maďarský skladatel Deák. Titulní skladbu k Jen počkej! mu ukradli Sověti

28. března 2024  11:39

Ve věku 96 let zemřel maďarský hudební skladatel a trumpetista Tamás Deák. Proslavila ho zejména...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...