Fringe má přes svou proklamovanou a hýčkanou "undergroundovost" větší vliv na showbyznys než cokoli jiného. Zaklíná se tím, že nepotřebuje hvězdy. Že je jako obří krabička lentilek, z níž máme brát po hrstech, protože sladké a dobré jsou všechny.
Přesto se při prodírání pestrobarevnými zástupy artistů, zpěváků, herců, bavičů a diskutérů neubráníme úvahám, z koho z nich se jednou stane hollywoodský idol.
Divadelní představení se na High Street propagují všemi možnými způsoby, hlavní je zaujmout.
Edinburgh už jich totiž hezkou řádku "vyrobil". Jude Law, Jack Black, Hugh Laurie, Robin Williams, Rowan Atkinson: těm všem odstartoval kariéru Fringe nebo některá z dalších, současně probíhajících přehlídek.
Diana, papež a koťátka
Začínal tu Hugh Grant i Ricky Gervais, ikona seriálu Kancl a moderátor Oscarů. Dokonce i Harry Potter vzešel z Edinburghu: v jedné z místních kaváren sepisovala "jakási" Joanne Rowlingová příběhy o kouzelnickém učni. Přečetla je hrstce otrávených dětí a nikdo netušil, co právě spustila.
Hvězdičky od recenzentů: bez nich by snad ani Fringe nebyl Fringem.
Je víc než pravděpodobné, že nějaký idol zraje i mezi letošními jedenadvaceti tisíci zúčastněnými. Největší šanci mají jako vždy baviči: žánr stand up comedy (u nás ho proslavil pořad Na stojáka) se v anglofonním světě těší velké oblibě a jestli se na Fringi na něco stojí fronty, pak právě na hovorné vtipálky, jimž není nikdo a nic svaté. Islám, 11. září, ale taky třeba Harry Potter, princezna Diana či novomanželský pár Kate a William, jejichž portréty se na nás smějí z obalů typických máslových sušenek, to je jen vzorek témat, na která se letos dostalo.
Kanaďan Glenn Wool, jeden z edinburských harcovníků a vážný adept na vítězství, vyprodával svá vystoupení vtipy o šovinistických Američanech a honu na bin Ládina. Bennett Aron si vzal na paškál Velšany a Židy (a Anthonyho Hopkinse), Dubliňan Albie P. Bowman se opřel do papeže a nihilista Alan Sharp rovnou do všeho, co dýchá kyslík. Včetně koťátek a štěňátek.
Fringe v Edinburghu absolvoval letos i populární Cirk La Putyka. A dokonce si vysloužil nominaci na hlavní cenu.
Nejpopulárnější však nejsou provokatéři a "urážeči", nýbrž vypravěči, kteří svět kolem sebe glosují skrze vlastní příběh. Josh Widdicombe je mladík s tváří plachého školáka, ale o fobie a zážitky z dětství se s publikem dělí originálně. Natolik, že o něm deník Scotsman píše jako o fenoménu a dívky z publika mu začínají podstrkovat kalhotky. S trochou štěstí (a přispěním televize BBC, jež si poklady Fringe dlouhodobě hýčká) může být třeba právě plavovlasý Widdicombe dalším Hughem Grantem. Možná.
Ztraceno v Edinburghu
Fringe je mimořádný festival. Žádné město nežije kulturou měsíc v kuse tak jako skotská metropole. Jdete do kavárny a je to divadlo. Jdete do kostela a je to divadlo. Jdete do baru a je to divadlo.
Festivalu dominuje velká nafukovací kráva.
Divadlo je i ta velká fialová nafukovací kráva, která vévodí jednomu z hlavních náměstí. A kdo by snad chtěl před uměním utéct na ulici, musí si dát pozor, aby to nebylo na hlavní tepnu města High Street – tam totiž kumštýři pravidelně nahánějí diváky.
Funguje to takhle přes půl století. Tedy půl století... Když Fringe v roce 1947 vznikl jako trucpodnik několika tvůrců odmítnutých oficióznějším divadelním festivalem, čítal jeho program pouhých osm položek. Teď jich má přes dva tisíce. Výsledkem je, že se v něm nikdo pořádně neorientuje. Dokonce ani organizátoři.
Na hlavní tepně Fringe, High Street, potkáte rozličné umělce. Někdy spíše "umělce"...
Na rozdíl od jiných festivalů nevede Fringe průběžné žebříčky či statistiky o hitech diváků a kritiků, což je výhoda i nevýhoda. Na jednu stranu seženete lístek na cokoli kdykoli, i na to, co by jinde bylo vyprodané. Na druhou stranu hrozí, že místo klenotu uvidíte škvár, a to i navzdory dlouhé řadě hvězdiček, jimiž se "klenot" prsí na plakátě – co na tom, že je udělil jen školní časopis.
Během jediného dne tak lze natrefit na špičkového Shakespeara i balet, který je víc striptýzovým vystoupením do nočního klubu než titulem hodným honosného paláce ("pětihvězdičkový" Rock The Ballet).
Divadlo se hraje všude - i v kostelech a barech.
Nás může těšit, že do skutečné špičky, podpořené recenzemi renomovaných listů, patří letos Češi. O představení La Putyka se nadšeně mluví u pokladen, v hospodách i na ulicích a odborná porota jí přiřkla nominaci na cenu Total Theatre Award.
Třeba bude nový Hugh Grant z Rosti Nováka – na Fringi je možné všechno.
