Přední český spisovatel, britský filmový publicista, německý kritik, představitelé řady světových festivalů. A jak to formulovala jedna má korejská známá: „Jsme vlastně jedna festivalová rodina. Jenom se po tom světě společně posunujeme.“ Ale díky filmům do ní může vstoupit i každý festivalový návštěvník.
Vstupte do Ráje řízků
Naposledy jsem s ním mluvil na festivalu ve Zlíně. Vyhrával jednu cenu za druhou. Ocenila ho jak dětská, tak odborná porota. Jeho film se jmenuje Blázni a on Martin Koolhoven a natáčí v rodném Nizozemsku. Když si tak postupně ve Zlíně přicházel pro další a další ceny, prohlásil: „Líbí se mi tady čím dál víc!“
Nepochybuji, že se mu bude líbit i v Karlových Varech, i když zde jeho další film Ráj řízků nesoutěží. Ten totiž kritici amerického časopisu Variety vybrali mezi svoji tradiční prestižní desítku nejzajímavějších evropských filmů. Navzdory názvu nejde o popis úvodní festivalové recepce, ale o „multikulturní romanci z pracovního prostředí“ restaurační kuchyně, kde lidé různých národností pracují načerno a za minimální mzdu.
Dvakrát o lidském osamocení
Do Výběru Variety se naštěstí dostal i polský film Jsem. Jeho režisérku Dorotu Kedzierzawskou mám rád nejen proto, že natočila citlivý a působivý film o malém opuštěném klukovi, ale i proto, že jsem díky ní na festivalu polských filmů v Gdyni mohl na vlastní uši slyšet živě hrát autora hudby k jejímu filmu Michaela Nymana. A vidím, cítím, jsem.
S Rynou jsem se sešel jenom na plátně ve stejnojmenném rumunském filmu oceněném na festivalu v německém Cottbusu. Život mladé dívky v dunajské deltě? V alkoholu se utápějící otec ji v autodílně zaměstnává i obléká jako syna. Chaplinův Kid v našem 21. století.
Nezplaněný literární skvost
Osobně jsem se s ním nikdy nesešel. Ani jsem nemohl. Ale získal si mě hned při prvním přečtení. Tristrama Shandyho jeho duchovní otec britský pastor Laurence Stern povil v polovině18. století, aniž by tušil, že píše něco nezfilmovatelného. Leč plodný Brit Michael Winterbottom přišel se zajímavým klíčem.
