Na fotografiích působí saúdská absolventka zubařství Rajaa Alsanea (1982) jako jedna z hrdinek svého bestselleru Děvčata z Rijádu: mladá, půvabná, vzdělaná, lačná lásky a života. Ale tak jednoduché to není, zvláště když žijete v uzavřené islámské společnosti, kde mravnost střeží náboženská policie a ženy donedávna neměly ani vlastní občanku.
Příběh o dívkách z rijádské smetánky vyšel před třemi lety ve svobodnějším Libanonu a v Saúdské Arábii byl zakázán. Vadilo, že hrdinky na předsvatebním večírku ochutnaly šampaňské a ta nejliberálnější z nich řídí auto, což v Saúdské Arábii ženy nesmějí.
Román se však začal mocně šířit černým trhem a autorka si nakonec vymohla i oficiální svolení ministerstva informací. Následná žaloba dvou pohoršených Saudů, kteří v knize viděli výsměch islámskému právu šaríja, neuspěla.
Navzdory kontroverzím jsou totiž Děvčata z Rijádu docela umírněná a cudná - kritizují, ale nezatracují. Autorka bojuje s předsudky vlastní země, ale zároveň zůstává přesvědčenou muslimkou.
I ve Spojených státech, kde v současnosti žije, dobrovolně nosí hidžáb, halící její krk a vlasy. Říká, že je to součást její identity a do Saúdské Arábie se chce vrátit.
Román bývá často srovnáván s osudy zoufalé třicátnice Bridget Jonesové a populárním televizním seriálem Sex ve městě. Jenže Děvčatům z Rijádu k nim chybí víc zbrklosti, nadsázky a sebeironie. Tedy když pomineme okolnost, že aktérky jsou přece jen mladší a štíhlejší než Jonesová a oproti Sexu ve městě se tam skoro žádný sex neděje.
Společným jmenovatelem všech tří knih jsou ženské sny a iluze. Na začátku Děvčat z Rijádu to jsou sny romanticky zářivé, barvy však postupně blednou. Ze čtyř kamarádek Gamrah, Lamís, Mašael a Sadím je nakonec šťastná jen jedna.
E-maily jen na oko
Znají se už ze střední školy, po níž všechny pokračují na univerzitě. Asi nejméně ambiciózní a nejkonzervativnější Gamrah se brzy vdá za Rašída, kterého jí dohodili rodiče a s kterým se před svatbou viděla jen jednou.
Gamrah skončí jako opuštěná svobodná matka, která vzhledem k ponižujícímu postavení rozvedené ženy v Saúdské Arábii pomalu nesmí opustit matčin dům a bezútěšně tloustne. Jediným vysvobozením je internet, s nímž se alespoň na chvíli mění v tu úspěšnější a krásnější.
Sadím se sice vdala z lásky, ale i ji manžel opustil, protože mu byla povolná příliš brzo, "pochybná" minulost ji pronásleduje i ve druhém, snad ještě intenzivnějším vztahu. Ani Mašael, přezdívaná Michelle, se přes svou nezávislost a nadhled daný léty v Americe nevyhne těžkému zklamání. A tak jediná Lamís, budoucí lékařka, získá muže svých představ - možná proto, že se nenechá unášet city, ale jedná s taktikou.
Je tu však ještě pátá hrdinka, vypravěčka, která do příběhu vstupuje na začátku každé kapitoly. Sugeruje pocit, že Děvčata z Rijádu sepsala na internetu, prostřednictvím hromadných pátečních e-mailů, které postupně ovládly a rozdělily saúdskou společnost. Vypravěčka v těchto "předmluvách" cituje východní i západní literaturu, současné muslimské kazatele, Korán, teskné milostné melodie a básně, ale především zaníceně reaguje na urážky, výhrůžky, chválu i uznání, které čím dál více zaplavují její schránku.
Jenže to vše je jen smyšlenka, e-maily ani odpovědi neexistovaly, jak autorka později přiznala v jednom z rozhovorů. Možná v tom byl záměr, jak prvotině vtisknout zdání senzačního a skandálního fenoménu, možná jen snaha o neotřelou formu.
I proto autorce někteří kritici předhazovali, že si pozdvižení kolem knihy vyrobila sama. Na vábničku se totiž chytily některé arabské noviny a ostatně i český nakladatel, který mýtus s emaily prezentuje na záložce jako faktum - místo toho, aby knihu vybavil zasvěceným doslovem.
Překlad, který by snesl i pečlivější redakci, nevznikal z arabštiny, ale z angličtiny. Kvůli tomu autorka bohužel vypustila řadu místních výrazů, které dokreslovaly kořeny a povahu jednotlivých postav. Z arabských termínů v knížce zůstaly jen ty základní, týkající se zejména oblečení a typických úsloví.
Přetížené telefonní šepoty
Děvčata z Rijádu nejsou špatnouknihou, zejména když se čtou v létě. Je v nich srdceryvnost mýdlové opery, lehkost trendy časopisů, patos potulných bardů, půvab orientální pohádky, zápal feministického pamfletu i drzost chatroomů.
Styl naštěstí není rozemletý ani žoviální, což se mnoha ženským románům stává, a autorka se úspěšně vyhnula i úskalí násilných happy endů. Vysněný muž se zachová jako zbabělec, láska, která se zdá osudová, se nakonec utopí v trapnosti a banálnosti.
A i když se Alsaneiny hrdinky podobají určitou emancipovaností, klevetěním a posedlostí módními výstřelky západním ženám, liší se v tom nejpodstatnějším - možností svobodně se rozhodovat.
Paradoxně jsou podobně postiženi i muži, kteří v zajetí tradic a vůle rodiny často ztrácejí i to, po čem touží. Není to obraz nikterak objevný ani komplexní, autorka se zaměřila pouze na vyšší společenské vrstvy, zobecňuje a zjednodušuje, psychologická typologie občas ulpí na povrchu.
Její střípky jsou možná naivní, ale nikoli bezcennou výpovědí o každodennosti, kterou si Evropan umí těžko představit - o ponižujících školních zátazích, kde videokazety, fotoalba i parfémy platí za nebezpečný kontraband, stejně jako o dlouhých frontách před toaletou u mezinárodních letů, kde Arabové a Arabky podle směru trasy svlékají či navlékají povinné úbory své země.
Jak píše Alsanea: telefonní linky v Saúdské Arábii jsou přetížené naléhavým šepotem, vzdechy a polibky milenců, pro které je mobil prakticky jedinou možností, jak si o lásce promluvit.
RAJAA ALSANEA - Děvčata z Rijádu
Překlad Blanka Berounská. Metafora, 296 stran, cena 299 korun
Hodnocení: 60%
