Dá se sbírce asijského umění na zámku Zbraslav něco vytknout ?
Tato sbírka si nikdy nekladla za cíl, aby představovala veškeré umění Asie od starověku až po současnost, ale jak je tomu všude na světě, tak i tato sbírka má své silné a slabší stránky. U nás je tou silnou částí čínské a japonské umění. Je to dáno tím, že v padesátých letech, kdy byla sbírka založena, mělo komunistické Československo dobré vztahy s Čínou. Takže platí: všechno špatné pro něco dobré. V té době se Národní galerii podařilo dokonce získat dar od čínské vlády, kde byla celá řada zajímavých předmětů, což čínskou sbírku velmi obohatilo.
Asijské umění je k vidění i v Náprstkově muzeu, patříte jako dvě instituce k sobě?
Ne. Asijské sbírky v současné době shromažďují v Čechách dvě instituce - Náprstkovo muzeum, které patří pod Národní muzeum a Národní galerie. Náprstkovo muzeum se však více věnuje etnografii. Kdyby se v budoucnu podařilo tyto dvě sbírky propojit, určitě by to prospělo české kultuře. My jsme se snažili naší sbírku doplnit zápůjčkami, které nejsou nikde vystavené. Některé předměty máme zapůjčené z Moravskoslezské galerie v Brně, která se asijskému umění nevěnuje a získala některé exponáty například formou darů.
Proč to nikdo neřeší?
V současnosti nejsou ani finanční prostředky, ani politická vůle Ministerstva kultury a nakonec je problém se zástupci Náprstkova muzea. Takže je to otázka budoucnosti, jestli se podaří v Náprstkově muzeu najít mladé lidi, kteří by chtěli vytvořit rozsáhlou expozici.
Existuje v rámci muzeí asijského umění mezinárodní spolupráce?
Máme kontakty se všemi významnými muzey světového asijského umění. Měníme si navzájem katalogy, kolegové sem přijíždějí studovat a zdejší studenti jezdí studovat do Asie. Spolupracujeme hlavně s Japonskem, Čínou a Koreou. Nedávno probíhala v naší galerii výstava soudobé japonské keramiky a malby, kterou pořádalo Korejské velvyslanectví. Některé předměty jsme dokonce získali do naší sbírky. Výstava proběhla ve třech sálech, které využíváme ke krátkodobým výstavám.
Na co se tedy mohou návštěvníci těšit?
Připravujeme výstavu pana Hiroshi Ohnariho, což je soudobý japonský sochař, který dělá monumentální díla v kameni. Není jednoduché sem přivézt monumentální sochařství, protože jen jedno dílo od Ohnariho váží skoro dvě tuny. Tato výstava se však bude konat i v Kolíně nad Rýnem a nám se podařilo se zdejším muzeem tak dobře propojit, že budou Ohnariho díla vystavena nejdříve v naší galerii. Potom bude následovat výstava nazvaná Koberec a jeho kontext, kde budou k vidění nejen koberce, ale i umělecké řemeslo.
Blíží se nový čínský rok, než však nastoupí svou vládu zajíc, kraluje ještě tygr. Je to dobré znamení?
Tygr není moc dobré znamení pro dámy, vnáší do nich totiž paličatost. Dříve platilo, že když se měla dívka narodit v roce tygra, tak rodiče dělali všechno pro to, aby se vůbec nenarodila nebo aby nepřežila. Zejména na vesnicích to lidé viděli jako velký problém, protože by ji neprovdali, takže se takových dívek rodiče snažili co nejrychleji zbavit. To už dnes neplatí. Dobrá znamení jsou had a drak. Znamení draka bude následovat po zajíci.
Brzy se bude v Japonsku slavit svátek jara, jaká je jeho tradice?
V tento den, v japonštině se nazývá Hanami, lidé vyjíždějí za krásou rozkvetlých sakur. Svátek je pohybllivý, protože jaro přichází do různých částí Japonska v jinou dobu. Letos začíná 14. února na jižním ostrově Kyushu a na přelomu dubna a května se teprve slaví na ostrově Hokkaido. Je to období, kdy se lidé chodí dívat do velkých sakurových hájů na květy, pod kterými pořádají pikniky. Přestože dnes všichni Japonci slaví svátek pečlivě tímto způsobem, jeho tradice byla původně jiná.
V Japonsku jste byl několikrát, co byste na Japonce prozradil?
Mentalita je samozřejmě odlišná, ale vůbec není taková, jak jsem si původně myslel. Člověka v souvislosti s Japonci napadne hned uctivost a pracovitost, ale to bych rozhodně nedal na první místo jejich typických povahových rysů. Je pravdou, že mají velký vztah k tradicím a pečlivě je dodržují. Na druhou stranu však dodržují různé zvyklosti, aby si nerozhněvali žádné bohy. Tak chodí do šintoistických svatyní a zároveň do buddhistických chrámů a byl jsem svědkem toho, že když přijeli do Japonska křesťané, uctívali i jejich liturgii.
 Ukázka monumentální tvorby Hiroshi Ohnariho |
 Zámek Zbraslav. |
