RECENZE: Španělský vír proti proudu času zaujal, japonský tanec zklamal

Právě uzavřený jedenáctý ročník festivalu Nultý bod do Prahy opět přivezl výběr toho nejlepšího, co nabízí současný svět pohybového divadla. Letos se vedle tradičních prostor rozšířil o areál Kampusu Hybernská. A jako vždy uvedl kusy hodné zapamatování i ty, které už podruhé vidět netřeba.

Motiv k představení Things Easily Forgotten | foto: Nultý bod

Things Easily Forgotten
Mezi díla z prvního ranku patří především novinka českého souboru Tantehorse Osudety (recenze zde), ale také inscenace Things Easily Forgotten z dílny španělského performera Xaviera Bobése.

Things Easily Forgotten

75 %

režie: Xavier Bobés

hrají: Xavier Bobés

Bobés svůj příspěvek umístil právě do Hybernské. Čtyři roky staré představení, které by se dalo přeložit jako Věci snadno zapomenuté, bylo už dříve k vidění v královéhradeckém Divadle Drak, tak snad nebude vadit, když se obsah trochu poodhalí – sám Bobés totiž diváky žádá, aby tak nečinili. Jde o velice komorní záležitost, performer totiž do svého světa v setmělé místnosti okolo kulatého stolu s lampou zve vždy jen pět návštěvníků.

Intimní atmosféru buduje hned od začátku, všem se osobně představí a vybere jim místo u stolu. Pak už následuje svižný koncert: Bobés provádí diváky dějinami Španělska proti proudu času až do roku 1942. Používá k tomu staré kapesní kalendáře, osahané časopisy a především nejrůznější tretky a suvenýry. S využitím základních kouzelnických triků před užaslými tvářemi sedících vytváří na stole doslova vír. 

Slova, tváře z fotografií, úryvky hudby, známky, knoflíky i hádanky, vše se mísí v jeden neopakovatelný zážitek. I když Things Easily Forgotten nejdou ani zdaleka tolik do hloubky jako zmíněné Osudety, nabízejí originální hodinu a půl kdesi v zapomenutém španělském světě.

Songs for Takashi
Německý choreograf Raimund Hoghe mířil na festival jako jedna z největších hvězd. Zkušený performer a autor, který se proslavil spoluprací s legendární německou tanečnicí Pinou Bauschovou, vytvořil poslední roky duo s japonským performerem Takashim Uenem.

Songs for Takashi

35 %

režie: Raimund Hoghe

hrají: Takashi Ueno, Raimund Hoghe

Jak už z názvu vyplývá, novinka je japonskému tanečníkovi psána na tělo. Hoghe ho nechává tančit na historické melodie, občas si však vypomáhá i hity dvacátého století. Takashi hudbu doprovází umírněným pohybem, který s výjimkou úplného finále plyne v nezměněném stylu. Představení trvá plnou hodinu a půl, takže jistá poetika a originalita střetu kultur, která snad v úvodu diváka zaujme, se velice rychle vyčerpá.

O něco působivější jsou momenty, kdy na pódium přichází sám Hoghe a pointa se překlene ve věčné téma střetu mládí a stáří. Na takovou stopáž je to však stále málo.