Tvrdí, že ho vlastní psaní zachránilo před zešílením. A má za sebou osud téměř hrabalovský: Václav Kahuda se vyučil štukatérem, dělal hrobníka, nočního hlídače i obsluhu na čističce odpadních vod. Jeho román Houština z roku 1999 byl nadšeně přijat a rychle rozebrán, v roce 2001 napsal Proudy. A pak se odmlčel s tím, že už řekl vše, co bylo třeba říct.
E-kniha Vítr, tma a přitomnostElektronická verze knihy stojí 249 Kč a je k dostání na Knihy.iDNES.cz |
Teprve teď vychází jeho sedmisetstránkový román Vítr, tma a přítomnost. Vydává ho nakladatelství Druhé město. Původně byl román ještě delší a měl vyjít už vloni. "Měl tisíc stran, takže bylo jasné, že to budou redaktorské galeje. Proto se také vydání knihy o půl roku posunulo," přiznává nakladatel Martin Reiner.
Podle všeho půjde o svébytnou detektivku, jenomže Kahuda se nečte pro holmesovskou dedukci, ale proto, že dokáže tvarovat a vrstvit slova jako ten nejjemnější bublinář i nejfortelnější kovář. Přitom je tu hutný obsah, filozofické tázání i zoufalé vědomí vlastní malosti uprostřed světa a dějin. Ne nadarmo ho kromě Hrabala přirovnávají i k německému nobelistovi Günteru Grassovi.
Pod diktátem moci
Román Vítr, tma a přítomnost je exkurzí po různých centrech moci. Hrdina totiž pátrá po osudu svého děda: "Za protektorátu byl opakovaně vyslýchán nějakou německou bezpečnostní složkou, snad gestapem. A jednoho dne roku 1939 se vrátil z týden trvajících výslechů - snad měl být v Drážďanech, vrátil se v noci, ulehl a druhý den ráno vstal z postele a zemřel," popisuje Kahuda.
Václav KahudaVlastním jménem Petr Kratochvíl (1965), v 80. letech spoluzaložil a redigoval Branické almanachy. Publikoval v časopisech Iniciály, Vokno, Tvar, Weles, Salon Práva a v literární revue Moderní analfabet. Od roku 1986 prošel řadou dělnických zaměstnání. Je autorem novel Příběh o baziliškovi (1992), Veselá bída (1997) či souboru povídek Exhumace (1998). |
Začíná po pravdě o dědovi pátrat v policejním archivu první republiky a protektorátu, najde výtahy z bankovních registrů, hromádku osobních dopisů.
"Postupem času se hromadily informace, až to dostávalo obrysy úkladného činu, jedna z mnoha nenápadných tragédií na hlubokém a temném pozadí války," dodává. Jenomže jako by se zdálo, že i sedmdesát let od dědovy smrti někomu zatraceně vadí, že se vnuk v tom případu šťourá.
Ovšem Kahuda kutá pochopitelně hloub - nejde tu jen o jeden osud a o jednu válku. Jakoby mimochodem se skládá sociologický a dějinný obraz evropských událostí posledních století i krize poslední pětiletky, čtou se pozapomenutí autoři, odkazuje se na filmy, zcela autobiograficky se chodí po hospodách a besedách, vzpomíná se na rockfesty a za bolševika zakázané časopisy.
To všechno výsostně literárně: "Systém se obrozoval jak fénix, chystal se shořet a vstát z popela - a na to je potřeba hodně lidského materiálu. Mravenců."
