Historik, dramaturg, producent, scenárista, režisér, hudebník, jenž po kapele Šlapeto založil Patrolu, a ode dneška vedoucí projektu ČT1, jejž externě chystá pro Českou televizi. První nárysy příští "jedničky" má odevzdat v červnu – stejně jako jeho kolegové budující novou tvář ostatních tří kanálů pro restrukturalizaci ČT.
Čím začnete?
Chci poznat náladu uvnitř televize. Je třeba, aby lidé místo strachu ze změn k nim dostali chuť a vůli, aby měli pocit, že jejich práce má smysl, a vážili si jí. Tím víc v době krize, kdy v komerčních televizích už dělá třeba jen pět lidí z patnácti a ukazuje se, že to taky jde.
Co by se už v ČT podle vás stávat nemělo?
Když proti krimi na ostatních stanicích nasadí dokument, jasně ho konkurence sestřelí. Když si ČT nechá utéct Svěrákovy Vratné lahve, nepomůže jí proti nim ani česko-slovenská Miss. Nelze nechat odejít ke konkurenci Marii Poledňákovou, nelze prodat Chalupáře. ČT by se měla hlásit ke své minulosti a nestydět se za svou zábavu.
Jenže televizní zábava už nemá dobrý zvuk.
Ano, Nova ji kdysi zdevalvovala, ale to neznamená, že se má navždy zrušit; teď zase hrozí devalvace seriálům. Je čas vrátit se k normálu. Starší diváci odcházejí k TV Barrandov či k Primě, děti o Velikonocích najdou pohádky na Nově. ČT musí obnovit kdysi slavnou dětskou tvorbu, třeba zase ve spolupráci s Němci. A hlavně tvůrce nakazit někdejším nadšením a najít v mladé generaci stejnou posedlost profesí, jakou má třeba Jiřina Bohdalová.
Zábava ve spojení s vaším jménem budí občas rozpaky...
Vím, všichni se bojí, že přivedu Petra Novotného. Nepřivedu. Na Novoty, které jsme spolu dělali, zůstávám pyšný, Dobroty už šly dolů. Z éry na Nově mě spojují třeba s Čundrcountryshow, ale dělali jsme taky Ruskou ruletu; vybrali si pak to jednodušší. Nicméně nevyužiju ani vlastní šuplíky, ani kamarády z protekce.
Jak má tedy vypadat zábava na ČT1?
Ideální by bylo, kdyby si hvězdy přivedly své následovníky. Mladí baviči nebo šansoniéři existují, mluvím o tom se dvěma lidmi, kteří televizní zábavě opravdu rozumějí – s Gustavem Oplustilem a Karlem Šípem. Představuji si čtyřicet zábavných pořadů pro sobotní večery včetně událostí typu TýTý, Českého slavíka, charitativního Kuřete. Mohly by se na nich střídat čtyři týmy, aby vznikla přirozená konkurence a pestrost. Dnešní sobotní zábavu zosobňují Zázraky života; hezký pořad, ale v boji o diváky prohrává.
Vám půjde o sledovanost? ČT ráda tvrdí, že na ní nestaví.
Přece za tolik peněz nelze vysílat do zdi! A když vidím přehledy sledovanosti, podíl ČT je opravdu smutný. Vyrobí se televizní film, běží jednou, u diváků propadne – to jsou vyhozené peníze. ČT nemá konkurovat komerčním stanicím, ale to ještě neznamená, že se má stydět za sledovanost.
V čem se tedy odliší?
Může si dovolit to, co soukromé stanice nemohou: pěstovat image, pověst, značku. Dejme tomu jednou do roka zařadit koncert operní hvězdy typu Carrerase; bez nároku na divácké rekordy, ale hrdě: To jsme my, kdo vám ten zážitek přinesl!
Jenže tahle televize neumí své nápady divákům prodat.
To by se měla učit od Novy. Protože v poměru cena/kvalita/výtěžnost má Nova úžasné věci: Soukromé pasti, Kriminálku Anděl, Comeback. A nejde jen o ekonomiku a umění prodat. ČT by měla pečovat o své tváře. Osmdesátiny Jiřiny Jiráskové nebo Jiřího Suchého, sto let Otakara Vávry; to čekám od ČT. Jiřina Bohdalová ať má k jubileu galapořad, po něm film, ale třeba další den i Návštěvu staré dámy podle Dürrenmatta, aby pocta obsáhla osobnost v celé šíři.
Radan Dolejš s Chrisem Reou
Radan Dolejš s Karlem Gottem
Vraťme se ještě k sobotní zábavě. Budou to estrády?
Tvar stále hledáme. Slovo estráda získalo pejorativní nádech, ale neprávem, je to prostě žánr. Jen je třeba najít vkusnou podobu bez vulgarit; v tom zůstává vzorem Televarieté.
Kde je zábava pro mladší generaci, něco jako Česká soda?
Rád bych ji měl, Česká soda je přesně ta norma, která v našich debatách také zazněla. Chci pro mladé udělat hřiště, na němž si mohou hrát. Zahrádku talentů, jakou má HBO v pořadu Na stojáka.
Vpustil byste na Kavčí hory i dosud zavrhovaný sitcom?
Jistě, bude-li kvalitní jako Červený trpaslík a budou-li na něj peníze. Finanční limity totiž povedou více k nákupům, což je další otázka – proč jsou kvalitní věci jako Ztraceni nebo 24 hodin na Nově? To není přece nic, co by ČT ublížilo. Mým snem jsou výběrové filmy pro fanoušky třeba o sobotní noci. A chybí mi muzika. Alespoň jednou týdně by měl běžet pořad typu ČT Live, ale chybějí také záznamy z festivalů, jazz. A dovedu si představit jednou za čas i vážnou hudbu, třeba Šporclův recitál s hosty.
Počkejte, co pak zbude na ČT2? Nebudou se oba kanály požírat?
Určitě nebudou, na ČT2 patří hudba i divadlo, na ČT1 by z klasické hudby připadlo tak pět hodin ročně – výjimečné události, ne celé Pražské jaro. Jinak je důležitá pravidelnost, divák musí přesně vědět, co kdy a kde najde. Což se týká také dechovky: ideálně vidím živou půlhodinku týdně, ale musíme najít pro generaci milovníků dechovky pravý vysílací čas; v sobotu dopoledne to rozhodně není.
Jak budete pro sobotní večery vybírat různé přenosy – Miss i Missis, Atleta roku i Sportovce roku?
Podle kvality pořadu. Nebudou všechny a nepůjdou vždy v sobotu, tam by zase hrozila devalvace.
Byl byste schopen špatný pořad neodvysílat? Mluvilo se o tom po letošním Českém lvu.
Je to krajní řešení, ale sebevědomí televize by prospělo. Ano, pořad hloupý nebo vulgární se nemá vysílat. Přitom někdy by stačilo málo, aby se hezké momenty neutopily v balastu jako na Lvech. A co mě vyloženě děsí, je zmarněná podoba televizních cen Elsa. Už kvůli nim jsem se rozhodl, že do toho půjdu.
Loni v ČT vznikl koprodukční film Veni, vidi, vici podle vašeho scénáře. Teď už kvůli střetu zájmů případnou "dvojku" nenapíšete?
Dohodli jsme se, že na dokončení svých starších projektů si mohu vzít neplacenou dovolenou. Pro jiné televize už nedělám, o mou kapelu je postaráno: pouze o víkendech hraju na kytaru, jako moji kolegové manažeři hrají golf.
Lidé z branže se bojí, že kvůli "škatulkám" restrukturalizace ČT nenajdou skulinu pro své náměty. Kam mohou jít s nápadem století?
Za mnou, určitě. Grafomanů se nebojím, já čtu rychle a rád. A talenty takříkajíc ukecám, to prý umím. Zkrátka vyrazím do boje.
Radan Dolejš, hudebník i scenáristaArchitekt nové ČT1 je mužem devatera řemesel. Vystudoval češtinu a dějepis, ale i tvorbu písňových textů u Jiřího Suchého. V 90. letech se podílel na zábavných pořadech TV Nova Horoskopičiny, Čundrcountryshow, Novoty, Ruská ruleta, Na vlastní nebezpečí, Rozjezdy pro hvězdy, Skopičiny, Dobroty, Bárymetr, Tyjátr, Paškál a na několika Silvestrech; později pro ni psal scénáře České Miss. Pro ČT dělal autorsky slavnostní koncerty od Gottova po semaforský či pořady Atlet roku, Zlatá hokejka, Svatba roku. Na Primě se podepsal kromě koncertů pod udílení Desky roku. Jeho aktivity zahrnují také turné hvězd pop-music, show k otevírání nových objektů nebo dobročinné akce. Po odchodu ze známé kapely Šlapeto založil skupinu Patrola, angažuje se v projektech k poctě oblíbence Karla Hašlera, zkusil si filmovou scenáristiku s komedií Veni, vidi, vici či divadelní dramaturgii Švejka v pražské Hybernii. Je ženatý a má dva syny.
|
