RECENZE: Jiný severský román. Touží se stát mrtvou, na humor nezapomíná

Dánská autorka Ida Jessenová se u nás představuje poprvé. Z románu Nový čas je cítit závan jutských vřesovišť i víra v nový život.

Dánská spisovatelka Ida Jessenová | foto: Jan Ainali ,  CC-BY-SA,  Creative Commons

Nový čas představuje zjevení na poli evropské literatury. Ne že by to snad byl román revoluční či objevný. Naopak. Snaží se držet tradice severského vyprávění.

Nevědět, že vyšel před třemi lety a autorka přišla na svět v roce 1964, mohl by si čtenář klidně myslet, že v rukou drží vyprávění ze zlatých let severského realismu. Spisovatelka a také překladatelka Ida Jessenová rozehrává v Novém čase komorní příběh z nehostinného vřesovitého prostředí Jutského poloostrova.

Není to kopa stížností

Kniha se skládá z deníkových záznamů hlavní hrdinky, učitelky Lilly, které umírá starší manžel. Chladný a racionální muž opovrhující láskou, okázalostí a lidskou slabostí. Dokonce do té míry, že místnímu faráři před smrtí pošle strohý dopis, ve kterém jemu i své manželce zakazuje jakékoliv pohřební ceremonie. Své tělo chce rovnou nechat spálit.

Ve svých zápiscích se Lily pokouší vyrovnat ani ne tak s manželovou smrtí jako s jeho existencí. Vzpomíná na své učitelské začátky, studentská léta i dávné záliby. Nejde však o sebestředné lamentování zhrzené ženy. Naopak prostřednictvím Lilly autorka čtenáře seznamuje s dalšími obyvateli města a jejich osudy. Ostýchavou vdovou Hildou, kterou mlátil muž. Milým Carlem, který jediný smysl svého života vidí ve fotografiích. Starostou Pederem, který se snaží emancipovanou Lilly podporovat.

Nový čas rozhodně není velké vyprávění. Žádné zvraty ani překvapení nečekejte. Příběh utíká pomalu, i když hladce.

Nový čas

70 %

autor: Ida Jessenová

nakladatel: Paseka

překlad: Helena Březinová

176 stran, 249 Kč

Unikátní je Nový čas především odlišnou severskou poetikou, za kterou se zajisté hodí poděkovat překladatelce Heleně Březinové. Román se vymyká všemu, co dnes autoři z generace Jessenové nabízejí.

Potěší navíc, že i přes pochmurný charakter knihy autorka nezapomněla na humor. Třeba když Lilly mluví o tom, že jediné, co jí a Hildě v životě zbylo, je touha se taktéž stát něčí mrtvou. Anebo když svou hrdinku nechává dobrovolně se přiznat k tomu, že si konečně může po smrti manžela dovolit „rochnit se ve své hlouposti“.

Ida Jessenová připomíná časy a místa, kde lidé žili tak pospolitě, že ztráta jednoho znamenala ztrátu všech. Kde však také jedna procházka nesezdaného páru znamenala záruku solidních povídaček.

Jako by to všechno už jednou někde slyšela a jen to přenesla na papír. Možné to je. Sama z Jutska pochází.