Ale popořádku: jako první byla v tiráži označena knížka Zápisky a rozhovory věnovaná malíři Georgesu Braqueovi. Druhým titulem se staly Dopisy o Cézannovi, jež napsal ohromený Rainer Maria Rilke v roce 1907 a které se měly stát základem básníkovy zamýšlené monografie o jednom z nejdůsažnějších moderních umělců. Sochaře Alberta Giacomettiho ve třech rozhovorech a výběru z jeho vlastních textů představuje třetí knížka nazvaná Moje skutečnost. Tato vybraná společnost naznačuje prostor, který hodlají vydavatel Martin Souček se Stanislavem Kolíbalem edicí alespoň částečně zmapovat. "Soustavná přítomnost textů vztahujících se k modernímu výtvarnému umění na knižním trhu může pomoci, aby se konečně odstranil blok, jejž si společnost vůči této sféře vypěstovala. Naše edice mimo jiné upozorňuje, že tu stále chybí cosi podstatného," říká Kolíbal.
Knihy, které se v edici objevují, nejsou a nebudou - s výjimkou kanonizovaného souboru Rilkových dopisů o Cézannovi - převzatými či mechanickými výbory, ale samostatnými edičními počiny. Hlavní podíl na koncepci svazků včetně výběru textů má právě Kolíbal. Knihy nemají ukazovat celou šíři tvůrčího odkazu umělců, ale v určitém sestřihu umožnit čtenáři intenzivní kontakt s duchovním světem tvůrce. Svazky by tak měly brát v potaz nejen jedinečnost umělce, ale i obeznámenost publika. Proto třeba knížka věnovaná Giacomettimu začíná třemi rozhovory, na něž navazují sochařovy vlastní texty. U Braquea je tomu téměř naopak - malířovy zápisky z let 1917 až 1952 vyznívají v rozhovorech a odpovědích na ankety, přičemž úvodní interview s Dorou Vallierovou pochází z pozdější doby.
"Osud edice závisí i na tom, zda získáme podporu z grantů a nadací, nicméně už nyní máme představu, jak budou vypadat následující knihy," říká nakladatel Souček. Rozvrženy jsou svazky věnované Paulu Kleeovi a Henrimu Matissovi. Kolíbal by rád znovu vydal přednášky českého avantgardního architekta Bedřicha Feuersteina či texty architekta Louise Kahna a americké malířky Agnes Martinové. "Hledám každou možnost, jak dobře investovat svou energii, když k tomu, co je mi nejbližší - tedy výstavy a realizace - není mnoho vhodných příležitostí," vysvětluje Kolíbal, proč se upnul k tomuto projektu.
Knihy, které se v edici objevují, nejsou a nebudou - s výjimkou kanonizovaného souboru Rilkových dopisů o Cézannovi - převzatými či mechanickými výbory, ale samostatnými edičními počiny. Hlavní podíl na koncepci svazků včetně výběru textů má právě Kolíbal. Knihy nemají ukazovat celou šíři tvůrčího odkazu umělců, ale v určitém sestřihu umožnit čtenáři intenzivní kontakt s duchovním světem tvůrce. Svazky by tak měly brát v potaz nejen jedinečnost umělce, ale i obeznámenost publika. Proto třeba knížka věnovaná Giacomettimu začíná třemi rozhovory, na něž navazují sochařovy vlastní texty. U Braquea je tomu téměř naopak - malířovy zápisky z let 1917 až 1952 vyznívají v rozhovorech a odpovědích na ankety, přičemž úvodní interview s Dorou Vallierovou pochází z pozdější doby.
"Osud edice závisí i na tom, zda získáme podporu z grantů a nadací, nicméně už nyní máme představu, jak budou vypadat následující knihy," říká nakladatel Souček. Rozvrženy jsou svazky věnované Paulu Kleeovi a Henrimu Matissovi. Kolíbal by rád znovu vydal přednášky českého avantgardního architekta Bedřicha Feuersteina či texty architekta Louise Kahna a americké malířky Agnes Martinové. "Hledám každou možnost, jak dobře investovat svou energii, když k tomu, co je mi nejbližší - tedy výstavy a realizace - není mnoho vhodných příležitostí," vysvětluje Kolíbal, proč se upnul k tomuto projektu.
