Když Manic Street Pmreachers dokončili nahrávání své deváté studiové desky, pohádali se. Basák Nicky Wire totiž prohlásil, že vytvořili něco mimořádného a měli by teď udělat umělecký akt: vzít originál nahrávky, zakopat ho do země a kopie zničit, aby ho nikdo jiný nikdy neslyšel.
Zbylí členové známé velšské rockové kapely ho s tím naštěstí poslali do háje a namísto pohřbívání se dohodli, že nebudou vydávat žádné singly, načež poslali desku do výroby. A dočkali se tak dobrého přijetí, jaké jejich tvorba neměla už léta.
Slova ze záhrobí
Desku Journal For Plague Lovers totiž pojali jako skutečný návrat ke kořenům, k nejslavnějšímu období Manic Street Preachers, v němž na sebe strhával pozornost excentrický kytarista Richey Edwards, který měl v šílenství i pozornosti od fanoušků nakročeno v ikonických stopách Kurta Cobaina. Třeba při rozhovoru pro časopis NME po dotazu, zda se jeho kapela nezaprodává, vzal žiletku a vyřezal si do ruky nápis 4 Real – tedy doopravdy.
Edwards byl hybnou tvůrčí silou Manic Street Preachers a díky jeho poetickým textům (pro které se inspiroval třeba u básnířky Sylvie Plathové) připomínajícím deník plný abstraktních sloganů i odkazů na náboženství, politiku či literaturu se jejich třetí, řádně psychotická a pro mnohé nestravitelná deska The Holy Bible stala hudební klasikou.
Začátkem roku 1995 však Edwards za záhadných okolností zmizel a kapela, která dodnes čtvrtinu svých tantiém posílá na bankovní konto vedené na Edwardsovo jméno, se bez něj vrhla v ústrety stadionovému rocku. Týden před svým zmizením dal Edwards kapele složku s novými texty. A právě ty teď, o čtrnáct let později a rok poté, co byl Richey Edwards úředně prohlášen za mrtvého, Manic Street Preachers zhudebnili.
Chomsky, Hawking a Sex Pistols
To, že se chtěli vrátit k náladě alba The Holy Bible, je evidentní. Průzračný stadionový zvuk písniček, na které jsou posluchači Manic Street Preachers zvyklí, dali do spárů producentskému minimalistovi Stevu Albinimu a díky němu natočili sevřenou syrovou nahrávku, do níž není jednoduché proniknout.
Má v sobě rozpor, který může odradit. Kapela, jež už skoro patří mezi rockové matadory, náhle zpívá mladické texty psychotického kytaristy, v nichž se to hemží odkazy na Noama Chomského, Sex Pistols, či sexuální revoluci a Stephena Hawkinga.
Důležité je, že výsledek není trapný ani ve chvílích, kdy James Dean Bradfield zpívá slova jako: "Když ženatý muž ojede katoličku a jeho žena umře, aniž by to zjistila, je kvůli tomu nevěrný?"¨
VzpomínkaZe všeho nejvíc působí hlavně jako sevřené umělecké dílo, které vzniklo z upřímné vzpomínky na dávného kamaráda. Je dobře, že tuhle desku Manic Street Preachers nezakopali někam do hlíny. |
Basák Nicky Wire to označil za podivné, když někoho zneklidňuje umění a ne to, že se všude okolo prodávají časopisy a cédéčka třeba s obrázky zbraní. I to dokládá, že Manic Street Preachers dokázali stále zůstat především sami sebou. V mnoha směrech se sice vrátili ke kořenům, ale výsledek v podobě desky Journal For Plague Lovers je pořád mnohem víc podobný jejich nedávné tvorbě.
Ze všeho nejvíc působí hlavně jako sevřené umělecké dílo, které vzniklo z upřímné vzpomínky na dávného kamaráda. Je dobře, že tuhle desku Manic Street Preachers nezakopali někam do hlíny.
MANIC STREET PREACHERS - Journal For Plague Lovers
CD, 42:29 cena 399 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %