Josef Hlinomaz

Josef Hlinomaz | foto: Ikar

Nové čtení o hercích: seriózní práce i zbytečné tlachání

  • 0
Stejně jako si každý herec najde svého diváka, najde si svého čtenáře i každá kniha. V případě následujících pěti knih se mohou oba okruhy vzájemně propojit. A nebo také ne.

MICHAL HERZÁN, MARIE FORMÁČKOVÁ: Josef Hlinomaz. Něžný drsňák (Ikar)
Populární "mistr malých rolí", jeden z nejvýraznějších herců českého filmu, ale také uznávaný naivistický malíř je hlavní postavou knihy, která je zčásti kompilátem z nejrůznějších hereckých biografií, zčásti přináší vzpomínky Michala Herzána, který s Hlinomazem spolupracoval při estrádních a klubových vystoupeních. Po biografickém úvodu následují kapitoly, zaobírající se jednak hercovými vztahy k jednotlivým kolegům, jednak rozličnými tematickými okruhy jak z Hlinomazova profesionálního, tak osobního života. Přes značnou povrchnost kniha (jež se ovšem ani netváří jako seriózní biografie) přináší těm, které si získal jeho zvěčnělý Gogo či Grimpo, řadu zajímavostí.

MARIE BOKOVÁ: Václav Voska. Intelekt a srdce (Nakladatelství XYZ)
Autorce, teatroložce Marii Bokové, se spojením dvou pojmů – intelekt a srdce – podařilo vyjádřit základní charakteristiku herectví této výrazné osobnosti. Václav Voska zůstane zapsán v paměti diváků především jako člen Městských divadel pražských, kde vytvořil desítky rolí. Není náhodou, že byl nazván "českým Mastroiannim", jehož hlas rovněž daboval. Kniha je důstojným holdem tomuto "mistru jemnosti a polotónu". Přísně chronologicky pojatá biografie, jejímž hlavním tématem je Voskova práce v divadle, obsahuje kromě fotografické přílohy také soupis hercových divadelních, televizních a filmových rolí i recitátorských představení a záznamů.

MIROSLAVA BESSEROVÁ: Miroslav Moravec. Život je skutečně parádní jízda (Ikar)
Pro snad až příliš žoviální knižní rozhovor s letos zemřelým hercem má jeho autorka komentář: "Proč knížka s Miroslavem Moravcem? Protože mě vždycky bavil, protože mě zajímal jako herec i jako Kozoroh, protože jsem vedle něj nikdy nevěděla, co přijde za chvíli, a musela si naopak dávat pozor na to, co ze mne vypadne, protože on i při své šarži bohorovného ‚naboba‘ byl vždycky v obraze. Měl svůj zvláštní humor, který mohl některé i urážet, ale když mi nejednou řekl ‚Víš, že vím, že víš‘, bylo mezi námi už provždy jasno." Dialog prokládají vzpomínky a posmrtné "vzkazy" Moravcových kolegů.

VÁCLAV JUNEK: Čeněk Šlégl. Celoživotní jízda špatnými vlaky (Nakladatelství XYZ)
Ž
ivot Čeňka Šlégla - prvorepublikového herce, kterého nejspíš málokdo zná jménem, ale podle obličeje a mluvy si jej upomene naopak každý (vždyť si alespoň malou roličku vystřihl snad ve všech nejpopulárnějších a dodnes opakovaných komediích od Kristiána po Přednostu stanice) - je sám o sobě skvělým námětem na knihu. Nejen jeho samotná herecká dráha představitele "jednoho typu", ale také, a vlastně zejména, jeho kolaborace s nacisty během okupace by rozhodně stála za vážné zpracování. Václav Junek bohužel skončil kdesi v půli cesty, nepřinesl mnoho světla do Šléglova osudu. Omezuje se často na dojmologická konstatování a beletristické natahování. Téma stále čeká na svého autora.

JIŘÍ ŽÁK: Hovory za oponou. Výjimečná setkání s výjimečnými lidmi (Nakladatelství XYZ)
Nejnovější kniha Jiřího Žáka přináší autorovy rozhovory s dvanácti osobnostmi, jež se v současnosti i v nedávno uplynulých letech výrazně zapsaly do dějin českého divadla. Žák, jinak člen Divadla na Vinohradech, kolegiálně rozmlouval například s Borisem Rösnerem, Jiřím Kodetem, Viktorem Preissem či Františkem Němcem, s někdejším ministrem kultury Pavlem Dostálem nebo s režisérem Jiřím Menzelem. jedinou zpovídanou ženou v této společnosti je herečka Věra Galatíková. I když je hlavním tématem knihy divadlo, autor ve vedení rozhovorů občas zajímavě odbočuje i do jiných oblastí (např. k literatuře), i přes evidentní blízkost s některými objekty svého zájmu ale nikdy nepřechází k žoviálnosti či do přílišných banalit.