Seal, trojnásobný držitel cen Grammy, představil novinářům své nejnovější album Commitment v hollywoodském hotelu Marquis jen několik dnů před oficiální premiérou v USA, stanovenou na konec září. Byl celý v černém a během rozhovoru ležérně polehával v širokém koženém křesle s rukama za hlavou. Jen občas jednou z nich zašermoval, aby zdůraznil svůj názor.
Nevypadal nijak nebezpečně, jak o něm tvrdí místní paparazziové, které už několikrát rozhněvaně pronásledoval, když narušili jeho soukromí při procházce po pláži Pacifiku s manželkou, supermodelkou Heidi Klumovou.
Sešli jsme se k rozhovoru počtvrté během čtyř let. "Kolik nám tentokrát dali minut?" zeptal se. "Dvě hodiny," reagoval jsem bez mrknutí. Rozesmál se na plné pecky a svým sametovým hlasem pronesl: "Ale to ne – v tomhle životě, kámo!"
Slovo commitment má řadu významů. Co se tedy ukrývá za titulem alba?
Povětšinou je album inspirováno vlastním životním příběhem. Přezdívám mu audiobiografie. Je to díl, který věnuji lásce. Snažím se skládat jen to, co odráží můj život. Občas si vzpomenu na něco, co jsem už dřív prožil, a snažím se k tomu vrátit. Ne že by téma nemohlo být ze současnosti – jako o válkách v Iráku a Afgánistánu – nebo naplnit požadavek na písně pro děti. Jenže to by nedopadlo dobře. Na objednávku skládat neumím, takže bych na ni nedokázal zareagovat.
Znamená to, že v tvorbě dáváte přednost citu?
Ať dělám cokoliv, vášnivě se tomu věnuji. A zaměřuji se hlavně na to, co je pro mne důležité. Na prvním místě je vždy moje rodina – děti a manželka. Potom taky hudba a moje kariéra. Věřím, že ze vztahů mezi nimi vše vychází. Každý ze songů má pro mě osobní význam. Hluboce jsem se ponořil do vlastního světa a doufám, že si moje písně najdou cestu do nitra posluchačů a dokážou se propojit s jejich zkušenostmi a pocity.
A co by si kromě toho měli lidé podle vás z vašich balad na albu odnést?
To nechám na nich. Nemohu to kontrolovat. Měl jsem vliv jenom na to, co jsem na desku mohl vybrat. Vše, co přináší život, se pro mě teď spojuje. V poslední době je to velice osobní. Miluji výzvy a tyhle songy by měly být vrcholem. Snad se mi povedlo složit všechny kvalitně. Píseň You Get Me má jiného autora, zpěváka a skladatele Teitura Lassena z Faerských ostrovů.
Prozradíte hlavní motivy a inspiraci?
Snažím se, abych lidem dokázal dodat pocit štěstí. Všem, kteří si najdou čas si mě poslechnout. Když skládám, představuji si, že lidem pomáhám vyřešit problémy, s kterými se potýkají. Mohou je samozřejmě řešit s přáteli, psychiatry nebo skokem z nejvyššího patra mrakodrapu. Já sám se raději snažím každé trauma vyléčit hudbou. Vezmu si kytaru a začnu zpívat. To je pro mne inspirace a vlastní řešení problémů. Funguje to jako elektrická pojistka. Pokud mám na srdci něco, co mě tlačí, působí to, jako když se přeruší spojení. A když zpívám, je to podobné, jako když se vše znovu zapojí. Nejhorší by bylo, kdybych se během vystoupení dostal mimo. Nic by nepracovalo. Rád bych si představoval, že tohle je to, co by si fanoušci měli odnést z kvalitní hudby. Pobavit se, odpočinout si a možná se i trochu zamyslet.
Se superproducentem Davidem Fosterem jste vydal už dlouhou řadu songů. V čem byla spolupráce s ním další výzvou?
Přál jsem si od začátku, aby mi David s novým albem pomohl. Byl například při albu Soul a musím přiznat, že je nejgeniálnější tvůrce v oboru. A také jedním z nejosobitějších lidí, jaké jsem kdy potkal. Nevěřím, že na téhle planetě žije někdo jiný, kdo by něco podobného jako on dokázal. Vážím si ho jako odborníka, který má neskutečnou energii. Navíc umí být manažerem, skládat songy a hrát na řadu nástrojů. Co ho nad vše povyšuje, je skutečnost, že je člověkem, vedle kterého si prostě přejete být. Všechno to, co jsem vyjmenoval předtím, by jinak nemělo smysl. Aspoň pro mne. Tímto způsobem pracuji s kolegy, kteří mě dokážou oslovit a jejichž znalostem se můžu poklonit.
Internet byl plný dohadů o novém albu i kvůli avizovaným bonusům.
Zaprvé: k jedenácti songům jsme přidali dvanáctý – Could Ever Make You Love Again. A dále: napadlo mě, že kromě živých nahrávek a variant songů by bylo zajímavé nazpívat duet se zpěváky z různých zemí. Jde o song You Get Me, který jsem zpíval naposledy společně s italskou zpěvačkou Minou. Její stopu pro druhý hlas jsem tentokrát ponechal prázdnou a požádal agentury, se kterými spolupracuji, jestli by někoho nedokázaly sehnat k novým variantám.
Ozval se někdo z Česka?
Dostal jsem z různých zemí nabídky hlasů a mohl jsem si vybrat ten, který se mi nejvíc zamlouval. Z Česka se prozatím nikdo neozval. Ale něco se ještě pořád může objevit. S nikým fyzicky na nahrávce nebudu spolupracovat. Znamená to, že při záznamu vokálu nebudeme navzájem vůbec přítomni.
Je na to ještě vůbec čas?
Samozřejmě, protože tyhle duety na tomhle albu nejsou. Jenom sólová verze, kde zpívám sám. Vyjdou až jako další varianta.
Z kolika balad, které jste složil, jste si vybíral pro Commitment?
Z jedenačtyřiceti. Chtěl jsem dokázat, aby rezonovaly s lidmi, musely mít společnou energii.
A na kolik nástrojů jste si zahrál?
Základy a kytaru. Jinak včetně Davida Fostera se na nahrávce podílelo celkem pět muzikantů.
Jak dlouho příprava alba trvala?
Možná sedm měsíců. Bavil jsem se tím už dlouho předtím a skládal během posledního turné. Současné technologie umožňují nahrávat mimo studia, aby bylo možné zaznamenat okamžité nápady. Takže musím přiznat, že řada z nich se zrodila v hotelových pokojích, autobusech a letadlech. Vycházely ze vztahů lidí, s kterými vystupuji, cestuji a potkávám se.
Co děláte dřív: komponujete, nebo píšete text?
Pokaždé je tomu jinak. Jako první přichází určitý pocit. Neznamená to, že to hned použiji, ale snažím se to v paměti uložit a někdy až o několik let později se k tomu vrátím. Vlastně skládám pořád, i teď během našeho rozhovoru. Samozřejmě se snažím odpovídat co nejlépe na vaše otázky, ale zároveň mám melodii, kterou mi tón a přízvuk vašeho hlasu nabízí. Možná všechno do zítřka zapomenu a možná se to jednou objeví v mozku jako z hard disku, kde se podobné nápady uchovávají. Tak nějak by se ve zkratce dal popsat můj tvůrčí proces.
Řada zpěváků, například Sting, znovu přichází s mixem vážné a rockové hudby. Jedná se o styl, který by mohl ovlivnit také vás?
Propojení klasické a moderní hudby není ničím novým. Nevím, jestli bych si přál něco podobného zkusit, protože pokud je něco módní, znamená to, že co udělám v pondělí, už nemusí mít smysl v pátek. Zní to trochu jako klišé. Muzikanti vykrádají kompozice od Bacha, Mozarta a řady jiných už dlouho. (Začíná zpívat I Will Leave That Up To You...) Je to originál skupiny Boston, nebo je každá nota okopírovaná z barokní klasiky?
Kterému stylu dáváte sám přednost?
Nerad poslouchám vlastní hudbu a ani jiná mi příliš mnoho neříká, pokud nejde o něco originálního. Potom může být nápadem i vliv brazilských rytmů, který jsem použil v songu Best Of Me. Jsou v mé krvi a dlouho jsem si je přál využít.
Víte už, kde všude budete s novým albem vystupovat?
Ne. Teprve turné plánujeme.
Liší se každé vaše živé vystoupení, nebo se snažíte držet všude stejnou linii?
Nerad příliš zkouším a snažím se raději improvizovat. Dlouho bych nevydržel být pořád stejný. Unavilo by mě to. Vždycky se snažím, abych dokázal pobavit, přišel s něčím novým a moc se neopakoval. Takže od města k městu nějaké ty změny během koncertů jsou.
Přihodilo se vám během těch koncertů něco neobvyklého, na co rád vzpomínáte?
Všude mne něco zaujalo. Snad bych mohl uvést vystoupení v Keni. Tam jsem poznal mladého fanouška na vozíčku. Přestože byl ochrnutý, po koncertu se dostal za scénu, dlouho na mne čekal a potom mě velice silně objal. Pošeptal mi přitom, že miluje moji hudbu a rodinu. Moc mě to dojalo a nedokážu na to zapomenout.
Říkal jste, že rodina je pro vás ze všeho nejdůležitější. Jste dobrý táta?
Na to je velice těžké odpovědět. Pokládám se za Angličana a nevím, jestli je to vrozené, nebo jestli jde o kulturní závislost, ale nerad hovořím o tom, co se daří, a nedokážu to vytrubovat na všechny strany. Je to pro mne více soukromé než pro Američany. Připadá mi bizarní, abych vám říkal, že jsem talentovaný kuchař, který vaří večeři pro celou rodinu. To by byla kompletní lež, protože to nikdy nedělám. Takže si mohu jen přát, abych byl dobrým otcem, přestože ani neumím sám něco opravit kolem domu. Snad jediné, v čem jsem dobrý, je to, že dovedu nařizovat. Máme několik vychovatelek, které se začaly trochu flákat. Musel jsem je usměrnit. To mě bavilo. (smích) Moje manželka to nedokázala, ale já jsem v tom byl úspěšný.
Předpokládám, že kromě úspěchů se ve vaší kariéře najde i nějaký omyl. Který byl největší?
Nevím. Třeba jsem ani žádný neměl. Nevím ani o žádných vlastních přednostech. Spíše mám nedostatky. Jsem vznětlivý a nemám trpělivost.
Tak vám asi poděkuji za rozhovor...
To je vše? Jste první, kdo se ani nezeptal na mé vztahy s paparazzi. Miluji je a v mém příštím životě přijdu na svět jako jeden z nich, abych se poučil a získal zkušenost, jak se dokázat dostat na spodek lidské existence.
Pokud se nepletu, už jste si na to dávno pořídil kameru.
Pořád to zkouším s digitálem. Právě jsem si koupil Nikon D3s, ale asi ho vrátím. Pořád více věřím celuloidu a leice. Mám rád klasickou fotografii.
Co se vlastně stalo s knihou vašich fotografií s Heidi, o které jsme si posledně povídali?
Měla by vyjít ve Francii, počítám s tím, ale doposud jsem si nenašel čas ji dokončit.
