Inscenaci, která se do konce sezony objeví v programu ještě čtyřikrát, nastudoval dirigent Tomáš Hála, v titulní roli básníka se představí Robert Šicho.
Po opusech Faidra a Oráč a smrt jde o Viklického třetí jevištně hudební dílo. „S Emilem Viklickým jsme se rozhodli dále pracovat jakožto s perspektivním operním autorem,“ zdůraznil šéf opery Jiří Nekvasil.
Původně anglicko-německé libreto vycházející z Máchových deníků, ale i z jeho dalších zápisků a samozřejmě i básní napsal izraelský sbormistr, dirigent a scenárista Yohanan Kaldi, s nímž se Viklický seznámil v Německu.
„Jakožto polylingvista neměl potíže sehnat si máchovské materiály a rozumět jim. Navíc podotkl, že všichni ti romantici, ať už Mácha nebo Byron, byli beztak stejní,“ vysvětlil Viklický, který si prý v průběhu práce ověřil správnost své volby. „Kaldi nenesl na sobě celé to závaží máchovských mýtů a nebyl svázán spoustou zábran.“ Anglický text do češtiny převedl Pavel Dominik, německé pasáže zůstaly zachovány.
Původní zadání - napsat pětačtyřicetiminutovou komorní operu - Viklický podle svých slov překročil. „Libreto prostě určilo, že to bude větší opera. Pro Divadlo Kolowrat bylo tudíž nutno provést určité redukce. Přiznám se, že bych rád někdy viděl provedení ve větším divadle s větším aparátem,“ poznamenal.
Hudebně Viklický využil jak smyčcové a dechové nástroje, tak elektrickou kytaru, baskytaru a syntezátor. „Diváci by měli dílo chápat jako celek. Ono totiž připomíná trochu sendvič, celé se to vyvinulo do jakési crazy podoby,“ upozorňuje skladatel.
Inscenační podobu dal opeře výtvarník Jiří David a režisérka Nina Vangeli. „Myslím, že se ode mne očekává skandál v opeře, ale na to já nejsem ten pravý,“ ohrazuje se David. Skladatel i inscenátoři nicméně připustili, že premiérové publikum uvidí lehce zcenzurovanou verzi.
Na otázku, zda je to proto, aby výsledek nebyl čirou pornografií, režisérka Vangeli nejprve odpověděla kladně. Vzápětí se však opravila. „Důvody ke škrtům byly hlavně dramaturgické,“ ujistila.
