Prvních deset minut zabrala ukřičená upoutávka, slibující "novou éru" SuperStar s podobnou reklamní útočností jako Hvězdné války epizodu Nová naděje nebo Star Trek sérii Nová generace.
Dalších pět minut vyplnili úhlední moderátoři bez osobního kouzla i postoje, Zorka Kepková a Roman Juraško. Místy špatně vyslovují, vlní se a pohupují, tu malebně založí ruce, tu laškovně vystrčí nožku; pohotový vtip Leoše Mareše jim však zůstává odepřen.
A pak už přišla klasika neboli sestřih konkurzů. Ovšem i v něm ubylo čistého zpívání, zato přibylo fotografických póz, stylizovaných portrétů, střihů, ornamentů a vůbec prvků strojeného zdobení klipové generace. Přesně jak tady zaznělo v oné příšerné moderní frázi znásilňující češtinu, SuperStar "není soutěž o vzhledu, ale není jen o zpěvu".
Přesněji o zpěv jde pořád méně. Porota v čele s diblíkovitou Ewou Farnou pouští sítem do dalších kol pohledné či bizarní bytosti bez ohledu na míru talentu. Vděčný princip soutěže sice vždy tvořily dvě krajnosti, magoři a zázraky, v "nové éře" však narůstá pole mezi nimi, tedy kolovrátková výplň.
Jistě, znovu se našly osobnosti navenek nenápadné, při jejichž zpěvu divákovi spadne čelist, i dojemní nositelé sebeklamu v čele se snědým eunuchem. Ale od podstaty se pořád utíká za umělou legrací, na masáž, na toaletu. A to ještě nepřišla chvíle, kdy se vybraní soutěžící nastěhují do jedné vily pod dohled kamer jako ve Velkém bratrovi. Jestli se takhle vyvíjí hon na diváka, pak se příští SuperStar bude svíjet u tyče; klidně už jen na playback.
