Aniž by to znamenalo sebemenší snížení Ježkovy profesionální práce, je třeba jasně říct, že jeho jméno v souvislosti s Mňágou zapůsobilo především jako jakési "logo", které přinutilo i ty, kteří nad kapelou zlomili hůl, případně se o ni nikdy moc nezajímali, aby si album poslechli. Ježek je prostě v současné době - samozřejmě pro alternativní, nikoli mainstreamové publikum i muzikantskou obec - prostě ikona. I když se tomu sám občas směje.
Kdo je Ondřej Ježek
|
Nabízí se otázka, co se Ježkovým přímým působením na samotné Mňáze na novém albu skutečně změnilo a co je jen (z posluchačského hlediska; v tuto chvíli není příliš podstatné, co o tom říká kapela sama) přání, známý to otec myšlenky. Jistě, půjdeme-li po "první dobré", zjistíme, že hned úvodní zvuk první písničky Nejlepší vteřina jsou akordy na zkreslenou elektrickou kytaru, tedy něco, s čím Ježek rád a zcela běžně pracuje. Ale opravdu by na něco takového nepřišla kapela sama? Bála by se toho použít?
Úloha producenta je téma na rozsáhlý esej, nikoli na glosu k jedné desce. Jisté je, že podle jeho předešlých prací obvykle posluchač posuzuje práce aktuální a dohledává si, co správně zapadá do puzzle s předem daným předobrazem. Takže v případě Ježka vnímáme u Mňágy jisté náznaky větší syrovosti v jednotlivých zvucích, semknutý sound kapely, její přirozený zvuk bez nadměrně přidaných složek.
Ano, Ježek se obvykle u podobných projektů snaží zachovat potenciál kapely tak, jak jej znají fanoušci z koncertů. To se mu podařilo. Ale při vší úctě tím hlavním, co si posluchač z Takže dobrý odnese, není šok z nového soundu Mňágy, ale takový či onaký pocit z nových písniček Petra Fialy. To je důvod, proč lidé tuhle kapelu poslouchají. Na české scéně jde ryze o písničkářskou záležitost.
A teď k oné "radosti". Svému tradičnímu skepticismu Petr Fiala přistřihuje křídla už od alba Dutý, ale free z roku 2006 (recenzi najdete zde). Ani tehdy se ale úplně od svého klasického životního postoje neodřízl zcela. Nejenže to asi nejde, konec konců, není to žádný mladík, měnící své vnitřní založení měsíc od měsíce. Ale také by byl hloupý, kdyby to udělal. Vždyť právě kontrast jakoby bezstarostné muziky a skeptických textů zadělal Mňáze na popularitu.
Na Takže dobrý je to obdobné. Jen prostě ony "veselejší" či "pozitivnější" písně (a nemusí to být jen kratochvilná groteska Den, kdy v Brně hrála ABBA) asi leckomu tak nějak přebíjejí ty vážnější, z nichž příběh Zloději života je možná dokonce jeden z nejtemnějších textů, které Fiala pro Mňágu kdy napsal.
Mňága a Žďorp má své teplé místo na zdejší poprockové scéně víceméně jisté a novým albem se na tom nic nemění. I když kapela zažila asi jiný způsob práce ve studiu, výsledek je naprosto srovnatelný s předešlými nahrávkami. Ale o to je Ježkova práce chvalitebnější: otiskl svůj rukopis jen v detailech, které najdou ti, kteří je chtějí hledat, ale kapelu samu jejím fanouškům zachoval takovou, jakou ji chtějí mít.
Mňága a Žďorp: Takže dobrý
EMI, čas 43:25
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
