Nové, už dvaadvacáté album slavné šansoniérky nese název Easy Come, Easy Go a je výjimečné hned v několika ohledech. Tím prvním je jeho formát: vychází ve třech verzích: jako dvanáctipísňové CD, jako luxusní trojdiskový komplet, obsahující osmnáct písní na dvou CD a bonusové DVD s rozhovory s protagonistkou a producentem Halem Willnerem, a jako vinylové dvojalbum.
Výjimečný je projekt Easy Come, Easy Go také již zmíněným jménem producenta. Willner s Marianne Faithfull natočil v roce 1987 její podle mnohých vůbec nejlepší album Strange Weather. A nejen to. Jedná se o člověka s jasným producentským rukopisem, schopného soustředit kolem sebe zcela mimořádné spolupracovníky. Toto album by mohlo posloužit přímo jako výkladní skříň jeho práce.
Kdo je Hal Willner
|
Americký producent (nar. 1957), jehož doménou jsou především takzvané "tribute projekty", tedy alba a koncerty k poctě významných osobností hudební minulosti. Nejslavnějšími projekty tohoto druhu jsou Weird Nightmare: Meditations on Mingus (1992) s příspěvky Keitha Richardse, Henryho Rollinse či Leonarda Cohena, a September Songs: The Music of Kurt Weill (1995) za účasti mj. Nicka Cavea a PJ Harveye. Na samostatných albech spolupracoval Willner mj. s Lou Reedem, Laurií Anderson či spisovateli Williamem S. Burroughsem a Allenem Ginsbergem. Pro Marianne Faithfull před Easy Come, Easy Go produkoval dvě alba: Strange Weather (1987) a Blazing Away (1990).
A do třetice je Easy Come, Easy Go výjimečné repertoárem - což ovšem souvisí s výběrem producenta. Oněch osmnáct písní je totiž jakýmsi pomyslným "průstřelem" bezmála sto lety dějin populární hudby obou stran Atlantiku (s "nárazovým" přesahem k ještě o pár set let staršímu lidovému materiálu). Vším tím ovšem hlas Marianne Faithfull, poznamenaný už léta jejím kdysi divokým životním stylem, proplouvá naprosto bez zaváhání.
Kdo je Marianne Faithfull
|
Britská zpěvačka a herečka, narozená v roce 1946. Z naivní zpěvačky popsongů 60. let se propracovala v respektovanou nejprve rockovou interpretku, posléze směřovala stále blíže k osobité podobě šansonu. Nazpívala mj. řadu songů Kurta Weilla, interpretovala Toma Waitse, řadu meziválečných amerických jazzových a muzikálových šlágrů, ale i původní tvorby. Mezi její nejvýznamnější a nejvýše oceňovaná alba patří Broken English (1979), Strange Weather (1987), 20th Century Blues (1997), Kissin´ Time (2002) a Before The Poison (2004). Od 60. let průběžně pracovala i jako filmová herečka, natočila přes 20 snímků, proslavil ji film The Girl On A Motorcycle (1968), naposledy zazářila vloni ve snímku Irina Palm.
Kromě své umělecké tvorby proslula Marianne Faithfull i svým životním stylem. V 60. letech byla oficiální milenkou Micka Jaggera ("zlí jazykové" však tvrdili, že byla "groupie" celých Rolling Stones). V 70. letech propadla těžké drogové závislosti, ze které se však úspěšně vyléčila. V České republice Marianne Faithfull koncertovala zatím dvakrát, z toho jednou jako hlavní hvězda, uzavírající festival Colours Of Ostrava v roce 2007. 
Zatímco předchozí dvě alba Marianne Faithfull byla složena z nového původního materiálu, který pro ni naskládaly rockové hvězdy minimálně o jednu generaci mladší (PJ Harvey, Nick Cave, Damon Albarn, Jarvis Cocker a další) a zvukově a produkčně se nahrávky držely současnosti, jež kupodivu dobře ladila s otřískaným hlasem tohoto "Toma Waitse v sukních", jak bývá občas zpěvačce přezdíváno, novinka naopak zcela rezignuje nejen na původní skladby, ale i jakékoli zařazení soundu a stylu.
Ale právě v tom je její síla. Hal Willner soustředil mimořádný muzikantský tým, ve kterém je fantastický kytarista Mark Ribot, známý nejen jako experimentátor, ale také dlouholetý "pobočník" Toma Waitse a v poslední době doprovazeč dua Robert Plant - Alison Krauss, dále basista Greg Cohen, který svůj zájem dělí mezi avantgardní a naopak velmi tradiční jazz (za pár dní jej uvidíme za zády Woodyho Allena), nebo bubeník Jim White a houslista Warren Ellis, takto členové hodně divoké australské party Dirty Three (druhý jmenovaný je samozřejmě zároveň v posledních letech pravá ruka Nicka Cavea).
Album zcela zásadně poznamenal i výběr aranžérů: na jedné straně stálý Willnerův spolupracovník, stylově rozmáchlý Steve Weisberg, na straně druhé známý divoch z newyorské "downtown scény" (coby trumpetista bývalý člen kultovních Lounge Lizards Johna Lurieho a dnes vůdce vlastní party Sex Mob) Steven Bernstein, a ve zcela neposlední řadě Gil Goldstein, proslulý vyloženě jazzový aranžér, k jehož nejzajímavějším pracem patří aranžování několika desek "all stars" souboru SF Jazz Collective.
V takovémto kontextu tedy už asi málokoho překvapí, když si třeba v Ellingtonově Solitude, kterou proslavila Billie Holiday, skvěle "povídá" klarinetové kvinteto(!) s Ribotovou kytarou, nebo když v hitu "pop-soulmana" Smokeyho Robinsona Ooh Baby Baby, dokonale balancujícím na hraně mezi avantgardou a muzikálovým kýčem, zní dechová sekce, složená ze čtyř tenorsaxofonů, proti šíleně zboosterované kytaře.
Stylově se album pohybuje mezi folkem (Flandyke Shore s dominantním akordeonem Gila Goldsteina), country (písničky od Dolly Parton či Merlea Haggarda - v jeho Sing Me Back Home zpívá s Marianne Faithfull "starý přítel" Keith Richards), blues a jazzem, nadčasovým šansonem a písničkářstvím (překrásná In Germany Before The War Randyho Newmana), rockem 60. let (Many A Mile To Freedom z repertoáru britských Traffic) až po hudební současnost: Salvation od Black Rebel Motorcycle Club (kde neuvěřitelně dobře ladí zpěvaččin hlas s vokálem Seana Lennona) nebo The Crane Wife od The Decemberists s hostujícím hlasem Nicka Cavea.
Jinými slovy: snad úplně ode všeho něco - a přesto má Easy Come, Easy Go do pověstného dortu pejska a kočičky na míle daleko. Kromě společného cítění, či spíše "pocitu" všech podílníků, snahy být přítomni vzniku něčeho výjimečného a podílet se na tom odpovídající měrou, je to samozřejmě především zcela nezaměnitelný zpěv Marianne Faithfull. Přesně ten typ zpěvu, který dokáže povznést i sebeslabší píseň. A má-li k dispozici píseň, či dokonce písně vynikající, rozkvete do krásy bez ohledu na věk a rozsah.
