Hrůzova Velryba vplouvá do českého hudebního rybníka téměř přesně po roce od chvíle, kdy mu jeho domovská pardubická kapela Ready Kirken oznámila, že s ním jako s frontmanem, zpěvákem a hlavním autorem končí. Vznikala uplynulý rok za spolupráce s novou skupinou, která dostala poněkud varovný název Kapela Hrůzy.
Album se v obchodech objeví v pondělí, v rádiích ho už několik týdnů uvádí titulní stejnojmenná písnička. Na jedenácti nových skladbách se vedle Hrůzy podíleli i ostatní členové jeho nové kapely. Duet v country stylu si s ním zazpívala Lenka Dusilová, na albu je slyšet i Anna K či Magdalena Šalamounová.
Máte hotovou první sólovou desku. Jak se vám pracovalo bez Ready Kirken?
Dobře. Řekl bych, že i líp než s nimi. A to ne proto, že bych vůči nim pociťoval nějakou zášť, to ne. Spíš kvůli tomu, že jsem měl pocit, že to konečně nedělám úplně sám - myslím autorsky. S deskami Ready Kirken mi sice pomáhal producent Pavel Pavlík, ale skládání písniček jsem měl na starosti jen já. Tentokrát to bylo jinak, na skladbách se podílela celá kapela.
Už jste kapele vymyslel název?
Jo, už jo. Budeme se jmenovat Kapela Hrůzy. Přišlo nám to dobrý i proto, že kdyby se nám nedařilo,tak to můžeme otočit ve vtip.
Když jste skladby nedělal sám, nakolik vám do nich ostatní muzikanti zasahovali? To bylo různé, jsou prostě spoluautorské. Třeba Bílou velrybu jsme dali dohromady s Karlem Heřmanem. Jednoho dne mi zahrál na klavír ten hlavní motiv a zbytek už jsme dodělávali spolu. Jen texty jsem dělal většinou sám, u Velryby taky. Ale třeba u jedné písničky jsem využil nápad mého letitého kamaráda Lukáše Klovce, který vymyslel Holku chemickou. Kdysi jsme se bavili o městě Chemnitz, z čehož vznikl název skladby Holka chemická, takže mu také přiznávám spoluautorství.
V čem bylo natáčení bez Ready Kirken ještě jiné?
Asi i v tom, že bylo hrozně koncentrované, měli jsme na ně málo času.
Jak dlouho jste Bílou velrybu připravovali?
Necelý rok, to není moc dlouho. Ukázalo se, že to jde, ale je to hodně náročné, protože člověk se musí stoprocentně soustředit. A neustále. Od loňského podzimu, kdy začala vznikat první písnička, jsme si pořádně nevydechli. Do začátku letních prázdnin byla hotová hudba, pak jsem začal pracovat na textech. Ty vznikaly asi měsíc a půl, měl jsem to pěkně nalajnované. Musel jsem se třeba vejít do časového plánu, že do konce příštího týdne musím dodělat jeden text. Takže jsem chodil po ulicích a otvíral se vesmíru, aby přišla nějaká inspirace.
A vždycky přišla?
Naštěstí ano. Některé věci jsem měl v hlavě už delší dobu a stačilo je jen zrealizovat. Z archivu jsem ale nic netahal. Mám doma spousty plných kazet a diktafonů s nápady, ale skladby na Bílé velrybě
jsou všechny nové.
Co vás při jejich tvorbě nejvíc inspirovalo?
Asi ta moje nová situace. Že konečně stojím na vlastních nohách a mám kolem sebe lidi, kterým věřím. Což by asi na jednu stranu mohlo být demotivující, mohl bych mít strach, jak to dopadne. Já si ale uvědomil, že teď je to buď, anebo. Že jiná možnost než natočit co nejdřív novou desku pro mě ani neexistuje.
Vidíte, já jsem měla z prvního poslechu pocit, že ta deska je hodně o lásce.
To taky je, odráží se tam třeba jeden můj platonický vztah. Mám tu emoci hrozně rád, myslím, že je pro život hodně důležitá. Je tam i jedna skladba o přátelství, ale co je pro mě úplně nové: je tam i legrace.
Změnil jste snad kvůli vyhazovu z Ready Kirken názor na přátelství?
To úplně ne, přátelství pro mě zůstalo pořád přátelstvím. Ale hodně jsem nad tím přemýšlel a došel jsem k tomu, že člověk by neměl být moc naivní a důvěřivý. Na druhou stranu jsem ještě nedošel v těch myšlenkách do konce, musím to ještě pořádně promyslet. Představa, že budu k někomu rovnou nedůvěřivý, je pro mě asi nepřijatelná. To mě nebaví, nerad se omezuji a mám rád lidskou svobodu.
Mluvil jste od rozchodu s bývalými kolegy?
Ne. Jediný můj kontakt s nimi spočíval v tom, že mi kamarád poslal odkaz na jednu jejich novou písničku, ale nijak mě to nechytlo a nezaujalo.
Už je vám celá ta kauza ukradená? Už je vám to jedno?
Začíná mi to být jedno. Už jsem o tom i dost mluvil, pomalu to odeznívá. Snažím se pracovat a to je moje odpověď na to, jestli jsem hroznej, nebo ne, jak oni tvrdili. Jestli jsem ta hrůza. Doufám, že se lidem bude líbit, co dělám, a to samé přeju jim. Když se nám bude dařit všem, bude to ideální.
