Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nová cesta Johna Abercrombieho

  1:00aktualizováno  1:00
V konkurenci s novými proudy etnické a alternativní hudby ztrácí jazz značnou míru tiskové publicity. Svou životnost však prokazuje nejen aktivitou klubového a festivalového dění, ale také vlastními "alternativními" řešeními, ukazujícími nové cesty.

CD kvarteta Johna Abercrombieho Class Trip z letošní produkce střediska Manfreda Eichera ECM je pozoruhodnou ukázkou jedné z podob takového druhu hudby.

John Abercrombie (1944), vycházející z jazzrockové generace, dobrý přítel našeho Rudyho Linky, jemuž na jejich společném pražském vystoupení při chybě velektrickém zapojení na pódiu téměř zachránil život, se v posledním čtvrtstoletí řadí k "přemýšlivým" jazzovým kytaristům.

Nikdy však nepokročil tak daleko jako v tomto kvartetu s houslistou Markem Feldmanem (1955), "mnohoživelníkem", který dokázal hrát v hlavním stanu country+western v Nashville, s avantgardisty typu Dava Douglase, Tima Berna nebo s klasickými evropskými ansámbly jako Basel Sinfonietta.

Basista Marc Johnson (1953) měl mezi svými partnery Billa Frisella, ale také Johna Scofielda nebo Ralpha Townera. A bubeník Joey Baron (1955), mimo jiné spoluhráč Johna Zorna nebo Billa Frisella, dokáže muzikantsky držet pohromadě kvarteto, které po většinu času hraje bez zvýrazněného pravidelného beatu - což ovšem pro Barona neznamená jen držet se decentního zvuku košťátek: paličky s širokým zvukovým spektrem úderů tu hrají svou roli.

Podstatným rysem tohoto směru, do jehož čela se Abercrombie svou novou nahrávkou postavil, je možnost kolektivní improvizace, která se vzdává pravidelného ("swingujícího") beatu a nové napětí těží ze souběžného vytváření samostatných melodických linek.

Může se to vlastně srovnávat isprincipem neworleanského tria dechových nástrojů, pro běžného posluchače zní však výsledek zcela odlišně. Rozhodující je působení takové hudby.

Vyžaduje posluchače, který má pro takové vnímání jisté dispozice - ale to jiné druhy "alternativní" hudby vyžadují rovněž.

Abercrombieho Class Trip je opravdu třídní výlet dnešních zkušených jazzových padesátníků do nové oblasti někde mimo hranice zavedených žánrů a stylů hudby. Není to výlet ojedinělý a podobné náznaky se objevují i jinde. Při dnešním směšování všeho nedávno objeveného, a naopak usazování nových kombinací je to jedna zlegitimních a vítaných cest.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)
RECENZE: Nohavica opět na dosah dokonalosti, halu rozezpíval protestsongem

Jaromír Nohavica, Robert Kuśmierski a Pavel Plánka. V podstatě akustické trio muzikantů si ve čtvrtek podle očekávání podmanilo pražskou O2 arenu. Ostravský...  celý článek

Kapela Mirai
Na debutovou desku Mirai se vešla láska, bezstarostnost i pomíjivost

Kapela Mirai vydává v pátek svou debutovou desku Konnichiwa, která se o měsíc zpozdila kvůli tragické události, nečekanému úmrtí manželky bubeníka Šimona...  celý článek

Houslista Leonidas Kavakos a dirigent Jakub Hrůša na zahajovacím koncertě 122....
GLOSA: Filharmonie bez Bělohlávka a proč je Byčkov rozumná volba

Česká filharmonie odstartovala 122. sezonu. Na konci té minulé přišla o šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, místo nějž převzal taktovku zahajovacího večera Jakub...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.