Obálka avizuje, že Faulks psal "ve Flemingově stylu". Po formální stránce je to skutečně dokonalé stylistické cvičení. Podstatnější však je, že se Faulks příjemně starosvětsky vrací do doby, kam situoval své knihy Fleming.
Píše se rok 1967 a geopolitickou situaci definuje studená válka. Starý dobrý Sovětský svaz, KGB i brutální pobočka SMĚRŠ jsou přece jen důstojnějšími protivníky než všichni zloduši z posledních filmových bondovek.
Kde je ta budka?
Teroristé tu zkrátka ještě páchají atentáty kvůli nezávislosti vlasti, konspirační schůzky se odehrávají výhradně ve stylových restauracích či barech, a když chce agent nahlásit nové informace ústředí, pracně hledá telefonní budku kdesi na předměstí Teheránu. Na rozdíl od filmů tu Bondovi i jeho spojencům teče při soubojích krev a lámou se kosti, žebra, čelisti (a ovšem i srdce ženské hrdinky).
Znalce nepřekvapí, že 007 kouří vybrané cigarety, pije značkovou whisky a jeho pohled na svět není zrovna politicky korektní. V knižní podobě má Bond své chyby: k sázkám o horentní sumy ho vede kromě zápalu pro královnu a vlast i slabost pro peníze, na spaní si často bere prášky.
Peklo pro zvané je také prošpikované jemnými odkazy na Bondova předchozí dobrodružství: jen málokdo si uvědomuje, že Flemingovy příběhy do sebe chronologicky zapadají.
Na začátku proto Bond sbírá síly na nucené zdravotní dovolené, kterou mu nařídil M po souboji s kubánským zabijákem Franciscem Scaramangou, mužem se zlatou zbraní, později vzpomíná na své spolupracovníky z minulosti - jeden z nich, agent CIA Leiter, sehraje důležitou roli ke konci románu.
Příběh je vystavěný na mnohokrát vyzkoušeném principu. První kapitoly slouží jako expozé, v němž Bond sice nefiguruje, ale čtenář ihned pochopí, že za zdánlivě náhodnou vraždou kdesi na pařížském předměstí stojí nebezpečný komplot. A i když si Bond na dovolené pohrává s myšlenkou, že práci agenta uloží k ledu, stačí jediný telefonát z MI6 a napínavý příběh, v němž jde o celosvětové drogové spiknutí i lásku jedné ženy, může začít.
Mouchy překladu
Fleming ve svých knihách dopodrobna popisoval nejnovější technické výstřelky, zbraně, letadla i auta, podobně jako historické souvislosti, které Bonda dovedly na nejrůznější exotická místa na zeměkouli. Často si ovšem vymýšlel, či byl nepřesný - na rozdíl od dnešních autorů si nemohl ověřovat fakta na internetu.
Ani tento rys Faulks neopomněl: v jednu chvíli M poučuje Bonda o vzdělání hlavního padoucha doktora Gornera a zmíní univerzitu v litevském Vilniusu, o níž prohlásí, že jde o jednu z nejstarších vysokých škol ve východní Evropě. Což není přesné: tamní univerzita je prostě nejstarší vysoké učení na východ od Krakova.
Bolestí překladů bondovek do češtiny v 90. letech byly nepřesnosti a špatně převedené výrazy - jejich množství v originálu klade na překladatele i redaktora velké nároky.
I Peklu pro zvané se dá leccos vytknout. Postavy, které v originálu neovládají angličtinu dokonale, mluví česky bez problémů, Bond nechá víno "poválet na kořeni jazyka" a dlouhodobé volno z práce "sabbatical" se překládá jako "poznávací dovolená".
"Terrine" není zapékací mísa, ale paštika (terina), termín "pátá sklizeň" klasifikace bordeauxských vín nezná. Celkově jde spíše o detaily, specifický styl vyprávění bondovek překladatel i díky zkušenostem z minula vystihl.
Peklo pro zvané není žádné velké umění, ale o to u Fleminga stejně nešlo. Podstatný je sám James Bond - a z nového Faulkse na nás stejně jako ze starých Flemingových bondovek dýchne atmosféra, která se blíží spíše legendární Casablance než Casinu Royale s Danielem Craigem.
SEBASTIAN FAULKS - Peklo pro zvané
Nakladatelství XYZ, Praha, překlad Ivan Němeček, 276 stran, cena 289 korun.
Hodnocení MF DNES: 80%
