O to totiž v první řadě nešlo. I když populární hudba v celém svém spektru tvoří významnou část tuzemské kultury, lidé, kteří se podílejí na tom, jak funguje, u nás nikdy neuměli to, co (alespoň do jisté míry) filmaři, divadelníci či výtvarníci. Tedy sejít se a navzájem mluvit o jednotlivých aspektech své branže, o jejím financování a dalších specifikách. Natož na mezinárodní úrovni.
Ne ve všech diskusních panelech, které se před koncerty v budově pivovaru konaly, se sice řečníci sešli a pochopili. Ale i tak mohly zkušenosti pořadatelů Glastonbury či maďarského Szigétu do značné míry organizátorům tuzemských akcí otevřít oči, jak se stejné věci řeší za loukou či letištěm, kde se koná jejich vlastní festival.
I pro zástupce klubů, novinářů, muzikantů a ve výsledku i publika by bylo dobře, kdyby se z podzimního setkání stala tradice.
