„Jak název lehce napovídá, představení se věnuje vztahu matky s dcerou. Tedy vztahu poměrně specifickému, proměnlivému a citlivému,“ prozrazuje Antonie Formanová, která se v představení objevuje spolu s choreografkou Cécile Da Costa. „Nejde jen o naše konkrétní zkušenosti, ale bavíme se o vztahu obecně z různých pohledů,“ pokračuje.
Nothing Else, Mothers divákům nabídne kombinaci pohybového představení s klasickým divadlem. „Cecile Da Costa je především tanečnice, já především herečka. Obě zastupujeme role performera a obě se tedy ukážeme jak v tom, co je nám blízké, tak i v něčem, co je nám vzdálenější,“ vysvětluje herečka.
Formanovou už mohli diváci vidět v několika činoherních kusech, sama ale studuje na katedře loutkového a alternativního divadla pražské DAMU. Na autorskou tvorbu a zkoušení takového rázu je tedy zvyklá. „Pohyb a tanec byl vždy mou zálibou a jsem za zkoušení s Cecile a v režii Aničky Klimešové a Dominiky Špalkové velmi vděčná,“ říká a vedle zmíněné choreografky zmiňuje i obě autorky specifického kusu.
Osloví tedy představení zaobírající se vztahem matek s dcerami pouze ženy? „Je pravda, že pro nás má vždy velkou hodnotu, když jsou mezi diváky právě matky s dcerami, od takového publika máme nejvíce reflexí a dojmů, které nás i posouvají dál. Ale rozhodně to není nijak uzavřené. Naopak, myslím si, že i mužské obecenstvo v představení může najít nějakou poetiku nebo čistě z toho mít zážitek,“ uvažuje herečka.
Výtěžek z lednového uvedení Nothing Else, Mothers podpoří neziskovou organizaci Plzeňská zastávka, která poskytuje fyzickou a morální pomoc rodinám, v nichž zemřelo dítě či někdo z rodičů a dále osamělým vdovám a vdovcům po náhlé ztrátě partnera.
Antonii Formanovou mohou diváci dále vidět ve studentském představení Papagen. „To naopak oslavuje vztah dcery a otce a snad budeme mít ještě pár repríz ve vršovickém Vzletu,“ říká herečka, která spolupracuje i s Dejvickým divadlem, kde je k vidění v představení Játra, jež se hraje v komorním Antikvariátu tamní kavárny.
„A nebo v chystané premiéře Každý má svou pravdu, která snad, pokud se poštěstí, bude brzy k vidění,“ dodává v narážce na fakt, že Dejvické divadlo muselo pondělní premiéru zmíněné novinky opět odsunout.