Realita bývá někdy mnohem jednodušší, jindy zase rafinovanější.
V konkurenci se skutečností obstojí pouze John Le Carré, který získal faktické zkušenosti u britské MI, a Frederick Forsyth, který činnost tajných služeb sledoval jako novinář.
Příběhy Jamese Bonda od bývalého důstojníka námořní rozvědky Iana Fleminga, to jsou superpohádky, které nejspíš měly posílit hrdost Západu v dobách studené války. Dojem neskutečných výmyslů jsem si odnesl i z dvoudílné knihy Normana Mailera Duch děvky.
Prokousat se takřka třinácti sty stranami tohoto románu nebylo snadné. Každou chvilku jsem knihu odkládal, abych si odpočinul od věcí, které mi připadaly nelogické a někdy i odporné. Jedině slib, že o ní napíšu, mě nutil znovu ji otevřít.
Znetvoření hrdinové
Hrdinou Mailerovy ságy je důstojník americké výzvědné služby CIA Herrick Hubbard, jehož otec slouží u stejné organizace. Nad Herrickovou kariérou bdí rodinný přítel Hugh Montague, který si nechává říkat "Děvka", tajemně mocný činitel zpravodajské služby.
Mladý Hubbard a jeho dva ochránci nás provázejí různými bojišti studené války, jako byly Berlín, invaze na Kubu a potom krize způsobená pokusem Chruščova o instalaci raket s jadernými hlavicemi na tomto ostrově, a rezidenturou v Římě.
Dál než do roku 1965 se jejich příběhy nedostanou. Nicméně to stačí k tomu, abychom nahlédli do zákulisí vládnoucího Washingtonu a všech těch propletenců vlády, tajných služeb, mafie, kubánské emigrace, abychom nahlédli do intrik, vražd a sexu, které jsou nedílnou součástí tohoto konglomerátu.
Setkáváme se s mnoha historickými postavami včetně prezidenta Johna Kennedyho a ředitele CIA Allana Dullese. Nicméně v literatuře faktu byly všechny tyto události popsány mnohokrát a přesněji.
Celý děj postavil autor na tom, co je dávno známé – že CIA měla mocenské ambice. "Děvka" to obhajuje slovy: "Naší pravou povinností je stát se myslí Ameriky… Už teď se zapojujeme do všeho. Jestliže je dobrá úroda nástrojem zahraniční politiky, pak jsme povinni vědět, jaké bude příští rok počasí. Se stejným požadavkem se setkáváme všude, kam pohlédneme: finance, média, vztahy s odbory, ekonomická produkce, motivační dosah, televize. Kde je konec všemu, co nás může legitimně zajímat?" Ovšem o totéž usilovala sovětská KGB po celou dobu své existence i tajné služby některých dalších zemí.
Podle mého názoru Mailer své hrdiny znetvořil. Více smilní, chlastají a intrikují, než pracují. Kdyby tomu tak bylo, pak by Západ nevyhrál studenou válku.
Třebaže se autor vyšvihl mezi americkou smetánku, nic z amerických hodnot mu není svaté – to naznačil i v některých předchozích knihách. Tady předvádí své levicové smýšlení v plné parádě.
Vrchol naivity
Za jeho vrcholnou politickou naivitu považuji, že poslal svého hrdinu Hubbarda, znechuceného prací v CIA, v březnu 1984 do Moskvy – nepochybně jako přeběhlíka s rukopisem vzpomínek a vlastní pamětí, plnými důležitých informací. V té době nastoloval Jurij Andropov v Sovětském svazu novou verzi diktatury a chystal se preventivně zničit atomovým požárem Západ, v čemž mu zabránila jenom smrt.
V těch letech bylo několik desítek sovětských a východoevropských zpravodajských důstojníků natolik otráveno ideologickým jedem a licoměrností režimu, že z ideových důvodů, zadarmo, pracovali pro americké a britské tajné služby bez ohledu na to, že riskovali vlastní životy.
A také jimi někteří zaplatili, když je zradili agenti ze Západu, které rozvědky Varšavské smlouvy koupily za statisíce a nakonec i za miliony dolarů. Po sovětské invazi do Československa totiž vypověděli všichni východoevropští agenti, kteří na Západě pracovali kvůli svému levicovému či komunistickému smýšlení, službu; od té doby si západní občané nechávali svou zradu dobře zaplatit.
Když nad tímto Mailerovým románem uvažuji, lituji, že jsem slíbil o něm psát. Mohl jsem ten čas věnovat užitečnější četbě.
