Příloha ANDĚL 2003
články - fotografie
rozhovory - historie
Jak jste ceny vnímal?
Být uveden do síně slávy je velmi zajímavé, ale i trošku svazující. Člověka to potěší, na druhé straně zarazí. Dále jsem si uvědomil, že kdykoli v těchto krajích vystrčíte hlavu výš, než je radno, tak po ní dostáváte. Síně slávy si vážím, ale nepřeceňuji ji.
Ono to může vypadat jako zdvořilé uklizení do důchodu. Najednou je z člověka legenda v síni slávy...
Řečeno s velkou ironií a nadsázkou, napadá mě, že jsem legendou od prvního okamžiku, co jsem začal vystupovat. Já už to tak neberu. Jsem rád, že mi slouží zdraví a že se mi snad podaří vymyslet něco, čím bych potěšil lidi, kteří rádi poslouchají mé písně.
A co se týče profesních cen?
Byl jsem mile překvapen nominací na zpěváka. Za dvacet let, co zpívám, si myslím, že jsem album Babylon nazpíval dobře. Co se týče nominované písně - i Milionář mě potěšil. Za dlouhá léta už poznám, kdy se písnička podaří. Za to člověk ani nemůže, prostě mu to najednou vyjde a je to trefená písnička. Víte, veškerá ocenění, která přijdou ve chvíli, kdy děláme na dalších věcech a baví nás to, nejsou tak důležitá. Jsou jen krátkým zastavením. Kdybychom se na Anděly stále dívali, tak by nás to zdržovalo v práci. Já si ceny uložím. Jsem rád, že jsem tady byl a byl oceněn, ale jedeme dál.
Jak se vám zpívalo s Kabátem?
Opravdu muzikantsky skvěle. Bylo to příjemné setkání s výbornými muzikanty, kterým to opravdu hraje. Energii, již jsme vydávali, lidi přijímali. Byly to moc milé tři minuty.
 Jaromír Nohavica zpívá účastníkům večírku po slavnostním udílení cen Akademie populární hudby Anděl 2003 v pražském Kongresovém centru. (20. března 2004) |
