Nejde k režisérce na návštěvu – právě tady točí noční scénu jejího nového filmu Hezké chvilky bez záruky.
Místo aby si hověl v karavanu pro hvězdy, postává před cizí garáží, kterou filmařům zapůjčil režisérčin soused. Nevadí mu to.
"Horší je stát před vlastní garáží, to už se mi taky stalo," směje se Polívka, který s Chytilovou točil už Kalamitu, Šaška a královnu či snímek Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
"Rytířsky a ušlechtile se jí cítím povinován," shrnuje svůj vztah k ní. Ani když něco popletl a režisérka na jeho adresu prohodila – stáří se hlásí – nic prý nenamítal. Nepřipomněl jí na oplátku její věk? "No to už vůbec ne!" děsí se upřímně Polívka.
Zatímco štáb zasvěcuje scénu a čeká na režisérku, herec si opakuje text. Svého hrdinu popisuje jako člověka, který podlehl tomu, že je milionář, podezírá lidi, že se s ním baví jen kvůli jeho bohatství, a propadá nudě.
"To je trochu šablona, znám i milionáře, kteří se nenudí. Ale já se mohu bavit tím, že hraju někoho, kdo se nebaví," uvažuje.
Pak se objeví Chytilová, s ještě viditelnou odřeninou, k níž přišla na procházce se psem, a vezme si herce do parády.
"Chtělo by to jiné kalhoty, světlé. A šálu, dejte mu šálu, vždyť je zima. Jen kdybys neměl to břicho," pošťuchuje Polívku. Hra má za chvíli pokračování: pohostinný soused připravil v garáži pro vymrzlý štáb malé občerstvení, ovšem když nabízí Polívkovi aspoň kousek sýru, Chytilová zasáhne: "Ne, on nesmí. Herec má být hladový." Navíc jí štáb hlásí, že vůz, který zapůjčil rovněž hostitel, je připraven.
Než do něj Polívka usedne, musí všechny přesvědčit, že umí jezdit s automatickou převodovkou, vyzkoušet dálkový ovladač na otvírání garáže a počkat na rozhodnutí, zda má "domů" zajíždět předem, nebo couvat.
Zdánlivé maličkosti hrají podstatnou roli. Do scény příjezdu se totiž musí přesně vtěsnat důležitý dialog Polívky a Jany Janěkové, jež hraje hlavní hrdinku – psycholožku.
"Celkem se ve filmu objeví na šedesát postav," líčí producentka Kateřina Černá příběh složený ze střípků lidských osudů spojených ordinací i vlastními problémy lékařky. Manžel neunese její pracovní úspěch, syn uniká k počítačovým hrám, a přestože jí nadbíhá Polívkův pacient trpící depresí z nudy, ona dá přednost vrstevníkovi svého syna.
"Teď právě dám paní psycholožce lekci, dostane za vyučenou," chystá se Polívka na zkoušku noční scény.
"Chtěl jsem být pro vás někdo, ne jenom milionář," říká ženě, která na něj čeká před domem. A Janěková odsekne: "Já kašlu na vaše prachy!" Než se pojede naostro, je zachumlaná až po uši. Bude to dlouhá noc – a mrazivá stejně jako komedie, jejímž prostřednictvím chce Chytilová podle vlastních slov "zdokumentovat naši dobu a její traumata".
Natáčet se má do půli listopadu, před kamerou se objeví ještě Jana Krausová, David Kraus, Igor Bareš či Martin Hofmann, v roli "mrtvoly" prý i spoluautorka scénáře Kateřina Irmanovová, která při psaní čerpala z vlastních zkušeností psycholožky.
Ale Polívka té chladné noci zvládl svou poslední scénu. Vrací se domů, kde chystá další vydání televizní Manéže Bolka Polívky.
Už plánuje hosty – taneční skupinu Veselé skoky, Arnošta Goldflama, který zrežíruje netradiční verzi Shylocka, či Jiřího Pechu, jenž prý v sobě objeví Helenu Vondráčkovou. Celý tým Hezkých chvilek bez záruky se sejde zase až na premiéře: na podzim 2006.
