Zlí jazykové ataké někteří psychologové tvrdí, že mu "pomáhá" jeho handicap. Andrea Bocelli je slepý a to lidi dojímá. Koupí si jeho desku, protože mají pocit, že udělali dobrý skutek.
Bocelli si je tohoto vysvětlení dobře vědom, a tak o svém postižení nerad mluví. Doufám, že si lidé kupují mé desky kvůli tomu, že se jim líbí můj hlas, ne z jiných důvodů. Často opravdu slyším, jak říkají, že můj hlas má duši," povídá o tom a na jeho vousaté tváři se objeví skromný úsměv.
Nedávná evropská prezentace jeho nového alba Cieli Di Toscana proběhla v Benátkách ve velkolepém stylu. Živě během ní zazněla i skladba českého skladatele Zdeňka Bartáka E Mi Manchi Tu, která zvítězila v internetové soutěži v konkurenci téměř 700 kompozic. A nakonec se objevila i na jmenovaném albu.
Když jsme se s Andreou Bocellim setkali, poděkoval jsem mu, že mou skladbu tak krásně nazpíval," říká Barták. A on na to, já děkuji vám za to, že jste mi napsal tak krásnou věc. A doufám, že už pracujete na další."
Proč taková hvězda jako Bocelli vypisuje internetové soutěže? Copak nemáte dostatek repertoáru?
Budete se divit, ale je to tak. Pokud jde o klasiku, výběr je jasný. Avšak když chci natočit popovou desku, není to tak snadné. Zpívám písničky v určitém stylu, říkejme jim třeba romantické, a zároveň chci při jejich interpretaci využít svou hlasovou techniku. Běžní popoví skladatelé mi písničky na míru nedokážou napsat a většina běžných popových písniček zase žádné technické schopnosti nevyžaduje.
Proč tedy pop zpíváte?
Nebudu předstírat, že se v tom nějak vyžívám. Mou láskou je klasika. Ale beru to pragmaticky. Pop je soundtrackem k životu dnešních lidí. Zní to jako fráze, ale je to výstižné. Popová deska se dostane k milionům lidí, kteří si pak třeba poslechnou i tu klasiku. Hranice vážné hudby dnes překračuje mnoho zpěváků a hudebníků a ukazuje se, že je to správná cesta. Skutečně to ke klasice přitáhne i lidi, kteří by ji jinak ignorovali.
Určitě jste se setkal s nařčením, že zpíváte pop kvůli penězům.
Samozřejmě. A nezastírám, že mě to královsky zabezpečuje. Desky s popem mě opravdu dobře živí. Tak, že bych nemusel natáčet klasiku. A už vůbec bych nemusel zpívat v divadle, což je z mnoha důvodů velice namáhavé a vyčerpávající. Jenže je to moje láska a také mám ambice se zdokonalovat. Chci zpívat líp a líp.
Během představování vašeho nového alba mi chvílemi připadalo, že s vámi zacházejí, promiňte mi ten výraz, jako s cvičenou opičkou. Stál jste uprostřed sálu pod namířenými reflektory a asi půl hodiny k vám nepřetržitě vodili lidi, abyste si potřásli rukama a společně se vyfotili. Máte to zapotřebí?
Já o tom takhle nepřemýšlím, beru to jako součást své práce. Každé zaměstnání má své méně příjemné stránky, a pokud je právě tohle nutné, aby se má deska dostala k lidem, udělám to. Ti, kteří mají prodej mé desky na starosti, určitě vědí, co dělají. Plně jim důvěřuji.
Jak zvládáte všechny nároky showbyznysu?
Bez problémů. Mám asistentku, která se ode mě nehne na krok a sleduje, abych byl všude včas. Ale v tomhle se asi od ostatních umělců nijak neliším. Nerad cestuji, protože to neprospívá mému hlasu. Pokud mám dobře zpívat, potřebuju až tři dny na aklimatizaci.
Jste mimořádně úspěšný, a navíc je o vás známo, že se snažíte žít, jako byste byl bez handicapu. Uvědomujete si, že můžete motivovat ostatní postižené?
Pokud tomu tak je, těší mě to. Chci svými písničkami dělat lidem radost a zpříjemňovat jim život. A pokud dokážu zároveň přenést svůj životní postoj na ty, kteří mají pocit, že jim osud tolik nepřál, opravdu nemohu chtít víc.
Jaký je ten životní postoj?
Především nechci v lidech vzbuzovat soucit. Když to trochu přeženu, každý jsme nějak postižený, každý z nás se musí vyrovnat s nedokonalostmi, kterými jsme obdařeni. Já nevidím, někdo má srdeční vadu, jiný je třeba tlustý. Nikdo není dokonalý, ale život proto nekončí. Ať jsme, jací jsme, měli bychom se snažit žít naplno a nefňukat. Já například jezdím na koni, skáču padákem, hraju si se svými dětmi a učím je hrát na kytaru. Protože existuje slepecké písmo, čtu knihy i noty. Knihy mi pomáhají udržovat představu o světě a rozvíjejí fantazii, kterou v každodenním životě bohatě využiji. Všechno jde, když se chce.
Myslíte si, že se na vašem handicapu dají nalézt i nějaké kladné stránky?
Víte, když třeba jedu na koni, vnímám jeho vůni, nespoutanost i celou osobnost možná silněji a intenzivněji, než kdybych viděl. Nic mě při tom nerozptyluje. Někteří lidé třeba říkají, že písně dokážu líp procítit než jiní zpěváci. Ale to už jsou asi jen spekulace. Všechno samozřejmě vnímám jinak. Zda líp, nebo hůř, to nedokážu posoudit. Ale naprosto věřím v platnost pořekadla, které se snažím vštěpovat i svým dětem pro případ, že by jim někdy mohlo přinést útěchu. Všechno špatné je k něčemu dobré.
22. října 2001 12:05
