Během posledních osmi let se půvabná zpěvačka věnovala dětem a rodině. Nyní se rozhodla pro návrat a podle všeho to byl správný krok. Zmiňovaný výběr jejích největších hitů se stal a stále patří mezi nejprodávanější alba po celém světě, celkem se ho prodalo více než 60 milionů kusů. Zpěvačka se tak stala jedním z fenoménů hudební scény 90. let.
Na novém albu Lovers Rock zůstává Sade věrná svým konvencím, které se obtáčejí kolem akustické kytary, střídmých zvuků a jemného ženského vokálu. Jak již název napovídá, tématem většiny skladeb je láska, zabalená do melodických aranží. Ovšem v případě Sade jde o osobitý projev, který svou uvolněností a svěžím přednesem předbíhá mnoho jejích kolegyň.
Nová Sade je vznešená a krásná
(recenze alba)
Snědá anglickonigerijská zpěvačka Sade patří do okruhu těch hvězd, které začínaly jako modelky, ale zkusily svou kariéru posílit i v roli zpěvaček. Na rozdíl od neúspěšné Naomi Campbellové nebo až příliš kultovní osobnosti Grace Jonesové se Sade stala v roce 1984 přes noc světovou superhvězdou, která předpověděla návrat jazzu do populární hudby. Skoro všechen acid jazz devadesátých let totiž vychází z toho, co tahle následovnice zapomenuté zpěvačky a herečky Dorothy Dandridgeové v osmdesátých letech spolu se svou vynikající doprovodnou kapelou natočila.
Svou poslední řadovou desku vydala Sade v listopadu 1992 a na dlouhou dobu se potom odmlčela. Její kapelník Stuart Matthewman zkoušel na spolupráci navázat dvěma v New Yorku realizovanými projekty se zpěvákem Maxwellem a také v kapele spolu s ostatními kolegy bez Sade, to pod názvem Sweatback. Byly to poměrně vysoko ceněné pokusy, ale bez nenapodobitelně temného, vášnivého zpěvaččina altu neměly šanci na větší úspěch. Návrat Sade na hudební scénu byl přijat s velkým nadšením a album Lovers' Rock se okamžitě dostalo do hitparád, což po tak dlouhém odmlčení není úplnou samozřejmostí.
Nejen proto, že se vrátila nenapodobitelná interpretační osobnost, ale i proto, že mezi záplavou průměrných desek se najednou objevilo po dlouhé době kvalitní album, jež není postaveno jen na studených technologiích, ale především na emocionálním projevu. I když se možná na první poslech bude zdát, že Sade už není to, co bývala, je proti složitým elektronickým konstruktérům typu Madonny přirozená a vřelá. Stále těží z projevu typu utajený oheň, ve svých písních je víc spalována uvnitř, než aby svým citovým prožitkem exhibovala. Její zpěv je nabit napětím a potlačovanou neurózou. Přes osm let ticha je ve svých písních stejně nešťastná a tragická jako kdysi.
Pravda, příznivci prvních desek Sade budou možná i zklamáni. Zvuk její doprovodné kapely byl v osmdesátých letech definován elektronickými klávesami a saxofonem jako z desek cool jazzu padesátých let. Jen na jediné desce z devadesátých let nahradil Matthewman vřelý lyrický zvuk saxofonu až tajemnými vrstvami jemných kytarových vazeb, které dokonale korespondovaly s klipy, v nichž režiséři stylizovali Sade do nešťastné mořské víly. Dnes, podobně jako u Maxwella, experimentuje kapela s akustickými a semiakustickými kytarami, vzdáleně vycházejícími z módního trip hopu. Trvá hodně dlouho, než si posluchač méně znalý Trickyho nebo skupiny Massive Attack zvykne.
Rovněž pomalé tempo většiny nahrávek lze pochopit, ale mnohým může znít deska nudně. Ostatně rozhlasová verze jejího momentálního hitu By Your Side musela být remixována do energičtější polohy, aby se vůbec dala v rádiích hrát. Také rytmika je možná až příliš výrazně elektronická a v kontrastu s hlasem zpěvačky působí uměle. To jsou ovšem vytknutí před závorku, která vznikají z toho, že umělec směřuje jiným směrem, než kde by ho jeho skalní příznivci chtěli mít. Jádro však zůstává, možná je i mnohem výraznější než dřív.
Její nová deska je vznešená a s každým opakovaným poslechem se spolu s ní hlouběji a hlouběji propadáme do nepopsatelné krásy. Možná nás nadnáší voda a možná se vznášíme ve vzduchu, všechno kolem je křehké a neuchopitelné; ani skutečnost, ani sen. Kdo dnes ještě dovede natočit takové album?
 Sade. |
 Sade. |
 Sade. |
 Sade. |
 Sade. |
