RECENZE: Mnoho slz a nářků, ale jen málo nosných hudebních nápadů

Bez jakéhokoliv předchozího upozornění vydal australský zpěvák a skladatel Nick Cave dvojalbum Ghosteen. Intimní a křehkou nahrávku, která nemá téměř nic společného s jeho klasickými deskami.

Nick Cave je kult. Sex, drogy, rock and roll? V jeho případě spíš nenaplněná láska, drogy – ty v tomto případě sedí – a pekelné blues. Krví, chtíčem, slzami a potem zmáčená alba jako Henry’s Dream, Let Love In, Murders Ballads, filmy Nebe nad Berlínem, Tak daleko, tak blízko nebo The Proposition, román A uzřela oslice anděla. Ten okamžik, kdy Harry Potter a Hermiona Grangerová ve filmu Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 začnou tančit na písničku O’Children. 

S Českou republikou spojená skladba Thirsty Dog, která se vztahuje k pražské hospodě Žíznivý pes. Milujeme ho a on miluje nás. Prožil si všechno možné, je hlavní postavou vynikajícího grafického románu Mercy On Me německého autora Reinharda Kleista, vyrovnával se s tragickým úmrtím syna Arthura, k čemuž se váže výborné album Skeleton Tree z roku 2016 a s ním související dokumentární film One More With The Feeling.

A samozřejmě i novinka Ghosteen, ještě silněji než předchozí počin. Premiéru si odbyla na YouTube a očekávání byla vytočená na maximum. Výsledkem je kolekce, která vzbuzuje nadšení – zahraniční recenzenti zatím udělují maximální hodnocení. Je však otázkou, nakolik se nechali unést celkovou náladou desky a zpěvákovým charizmatem. Bráno striktně hudebně se totiž na Ghosteen tolik pozoruhodného bohužel neděje. 

Cave přišel s ambientně rozvolněnou zvukovou plochou, kterou dobarvil svým hlasem, oproti minulosti jaksi roztřeseným a zajíkavým. Vůbec celé album je až příliš sebedojímavé a plačtivé. Nick Cave už v minulosti takto intimní desky nahrál, viz třeba The Boatman’s Call z roku 1997, ale tam nabídl silné skladby jako Into My Arms nebo (Are You) The One That I’ve Been Waiting For.

Ghosteen

60 %

Nick Cave & the Bad Seeds

Na Ghosteen žádný podobně silný motiv nenajdeme, vše plyne v jedné snové rovině, která nemá vrcholů ani pádů. Z opulentní kolekce má člověk dojem, že ji Nick Cave natočil jen a pouze pro sebe.

Je to samozřejmě legitimní přístup, v minulosti nám nadělil tolik vzrušující hudby, že si může dělat, co chce. Ale upřímně řečeno, mám ho raději jako hlavního hrdinu krvavě znepokojivých morytátů jako Red Right Hand nebo Do You Love Me?.