Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
Těšili jste se na koncert Nicka Cavea k jeho aktuálnímu dvojalbu Ghosteen? Momentálně se můžeme dohadovat, jak by turné k téhle komorní, přesto drásavé porci hudby vypadalo. Strašák jménem COVID-19 udělal prakticky za všemi většími koncerty tlustou čáru, s čímž se umělci vypořádali každý po svém.
Australský poeta, spisovatel, skladatel a zpěvák uspořádal 23. července sólové vystoupení s názvem Idiot Prayer: Nick Cave Alone At Alexandra Palace. Šlo o virtuální koncert, vše proběhlo bez publika. Sledovat ho mohl jen ten, kdo si pořídil „vstupenky“.
Podle reakcí zahraničních hudebních tiskovin a serverů šlo o mimořádnou událost. Sám Cave, hlas, klavír. Nic víc... Zazněly klenoty jako The Mercy Seat, The Ship Song, Papa Won’t Leave You, Henry, Nobody’s Baby Now a další. Skladby ze zmíněného Ghosteen ale i věci z Caveova projektu Grinderman, na němž se po letech oklikou vrátil ke svým garážovým začátkům.
Jak už bylo řečeno, recenze na tento Caveův počin byly jednoznačně nadšené. Hudební publicisté se předháněli v superlativech, padala absolutní hodnocení. The Telegraph měl za to, že šlo o „nejchmurnější a zároveň nejkrásnější vystoupení, které kdy Cave odehrál“. List Independent to celé zhodnotil dvěma slovy – vznešené a překrásné.
„Bavilo mě hrát dekonstruované verze svých skladeb, oloupat je až na dřeň. Jako kdybych šel znovu po jejich podstatě,“ okomentoval akci Nick Cave.
Šlo o jednorázovou akci. Ovšem kdo ji nestihl, nemusí smutnit. Pátého listopadu bude mít v kinech premiéru záznam tohoto komorního koncertu, rozšířený o další skladby. O patnáct dní později pak vyjde jako živé CD a LP.
„S myšlenkou nahrát komorní verze mých písniček jsem si pohrával už delší dobu, ale čekal jsem, až nastane ten správný čas. Pak přišla pandemie, svět se uzavřel do karantény a mlčení. V tu chvíli se zrodil nápad, písně nejen natočit, ale zachytit je i na filmový pás,“ dodal Cave.
Snímek Nick Cave Live At Alexandra Palace svým způsobem dokončuje volnou „filmovou“ trilogii, započatou snímky Nick Cave: 20 000 dní na Zemi režisérské dvojice Iain Forsyth a Jane Pollardová a One More Time With Feeling, který natočil Andrew Dominik, krom jiného autor snímku Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, k němuž Nick Cave společně s Warrenem Ellisem složil hudbu.
Zejména v případě druhého zmíněného dokumentu jde o neobyčejně působivý, až drásavý hudebně-vizuální zážitek. Film líčí natáčení Caveova vynikajícího alba The Skeleton Tree, jehož vznik byl poznamenám tragédií – tragickým úmrtím Nickova patnáctiletého syna Arthura.
Hudba a obraz v tomto případě jsou ruku v ruce, ocitáme se přímo v centru dění, až hmatatelně cítíme bolest a zoufalství, aniž z nás někdo lacině ždímá slzy a okázalé dojetí. Toho byl Nick Cave vždy dalek.
A pokud jde o sepětí jeho hudby s filmovým plátnem, stačí zmínit jeden film za všechny. Úžasnou poetickou meditaci Nebe nad Berlínem z roku 1987 režiséra Wima Wenderse. Cave tu hraje sám sebe a jeho svíravá, sebezpytná hudba jako by vznikla právě pro tuhle jedinečnou filmovou báseň.
Nejen díky tomu slibuje Caveova „idiotská modlitba“ jedinečný zážitek. I když jsme, alespoň prozatím, nemohli být u toho.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
