BEZ RISKOVÁNÍ NEOBSTOJÍŠ
Giddensova publikace s podtitulem Jak globalizace mění náš život vznikla vloni, na základě přednášek pronesených v Rádiu 4 BBC. Toto zadání texty podstatně ovlivnilo: v rozsahu, který je střídmý, v kompozici, jež obnáší pět obdobně dlouhých kapitol (původně asi pět částí přednáškového cyklu), i ve stylu, který je nanejvýš přístupný. Na konci knihy je připojen seznam "vybrané četby", již autor stručně komentuje. Klid a objektivnost, atributy BBC, jako by se otiskly i do tónu Giddensova uvažování: zdrženlivě mluví o změnách značně dramatických. Autorův džentlmenský odstup může mást, totiž rozmývat důsažnost některých úvah, anebo také iritovat; ostatně sociolog v předmluvě tvrdí, že na přednášky se "sesypaly útoky v novinách a časopisech z celého světa", ale jeho promluvy pro zahraniční vysílání BBC si prý rovněž získaly "spoustu obhájců".
Giddens nejprve vytyčuje dva základní postoje ke globalizaci: skeptici ji považují za chiméru, "svět už po řadu let pokračuje v podstatě stejně"; radikálové míní, že globální trh 90. let je mnohem nevšímavější ke státním hranicím než třeba ekonomické pořádky 60. či 70. let, že političtí vůdci ztrácejí na vlivu atd. Giddens tu nekličkuje: přiklání se k radikálům. Argumentuje například tím, že nynější toky elektronických peněz nemají v dějinách obdoby, nebo kupříkladu vyvozuje: jestliže elektronická komunikace umožňuje, "abychom lépe znali tvář Nelsona Mandely než obličej nejbližšího souseda, pak se v povaze naší každodennosti muselo něco změnit". Jak odpovídá Giddensovu odbornému zaměření, analyzuje pak především ony proměny v osobních životech.
Britský vědec soudí, že u každého individua zapojeného do globalizujícího se světa se zvyšuje míra takzvaného vyrobeného rizika - tedy rizika jako lidského, nikoli přírodního produktu. Budoucnost jedince je nezaručenější, než bývala. Všude samý paradox, samá otázka, permanentní nedostatek odpovědí, ale tím spíš, chceme-li obstát, musíme jít do rizik. Zvyky a tradice ztrácejí nejen v západních společnostech svoji moc, ne však důležitost ("zaručují kontinuitu života a dávají mu formu"); ovšem zachovány budou jen tehdy, když obstojí ve srovnání s "jinými tradicemi nebo způsoby konání" - když se zpružní, jinak ustrnou ve fundamentalismu. Takovým novým způsobem konání je například otevřený životní styl, který aktéra nutí činit dříve nevídané množství samostatných rozhodnutí. Rubem tohoto trendu je příklon k závislostem - zdaleka nejen drogovým, nýbrž třeba na fyzickém cvičení, na sexu, práci. "Závislost nastává," píše Giddens, "když je možnost volby, kterou měla autonomie přinést, paralyzována úzkostí."
GIDDENSOVY PARADOXY
Podle mne je britský sociolog nejinspirativnější v partiích věnovaných rodině. Ta je pro něho jednou ze "skořápkových institucí" současnosti. Skořápkové instituce "navenek vypadají stejně jako dříve a nesou stejná jména, ale uvnitř se už stávají čímsi jiným". Mizí, alespoň v západním světě, tradiční rodina jako především ekonomická jednotka, v níž emocionální komunikace nebyla hlavním stavebním kamenem. Dnešní rodinné vazby jsou volnější, dobrovolnější a intimita je spojena s demokratickým, tolerantnějším jednáním vůči druhému člověku. Aktivně se musí vytvářet důvěra, prostředí otevřenosti, to, čemu Giddens říká emoční demokracie. V tom jsou nynější vztahy vlastně náročnější. Snad i proto se v globalizovaném světě tolik hovoří o ztraceném ráji rodiny. Víc než kdy jindy se rýsují jasné paralely mezi dobrými osobními vztahy a podmínkami veřejné demokracie. Komunikace se stává nedělitelnou podmínkou, aby člověk obstál doma i za zdmi svého bydliště.
Giddensova práce pochopitelně obsahuje četné nuance a další podněty - třeba tam, kde se zmiňuje o nových nárocích na politické strany. Ani Unikající svět však není prost paradoxů. Jeho tichá naléhavost je evidentní, ale obezřetnost v soudech tu přece jen ne vždy vyznívá jako svébytná hodnota. Úvodní hrany přednáškového cyklu zdají se na jeho konci obroušeny nejen nastíněným vědomím složitosti současného světa, nýbrž i vinou usnadňujících zjednodušení, která si možná vynutila rozhlasová forma, možná establishmentová pozice Giddense, jenž je hlavním poradcem britského premiéra Blaira.
Kupříkladu ekonomické postavení ženy v dnešním světě je neskonale komplikovanější, než Giddens zmiňuje (viz práce Christy Wichterichové Globalizovaná žena, již nedávno vydal pražský proFem). I kniha Globalizace v Británii etablovaného polského sociologa Zygmunta Baumana (Mladá fronta 1999) dohlíží některé rysy současného světa v naléhavější konkrétnosti než Anthony Giddens, který ve své bytostně demokratické argumentaci nepohrdne ani proklamacemi.
|
Anthony Giddens: Unikající svět. Jak globalizace mění náš život |
|
Přeložila Jana Ogrocká |
|
Sociologické nakladatelství - SLON, Praha 2000 |
|
136 stran, náklad neuveden, cena 159 korun |
