Kuriózní dílo z roku 1918 vznikalo kuriózním způsobem. Na sklonku první světové války vstoupil Klíma do firmy v Praze usazeného říšského Němce Franze Böhlera. Ta měla vyrábět tabákovou náhražku z jahodového a bukového listí a Klíma byl její jediný zaměstnanec.
"Místo výroby si oba kumpáni hleděli spíše pití a volné chvíle si krátili spisováním příběhu o slepém hadovi," píše v zasvěceném doslovu Josef Zumr, který dílo považuje za první pokus o dadaistický text u nás. Upozorňuje však, že "přes všechnu legraci, s níž se Klíma s Böhlerem nad svým textem bavil, má vyprávění některé zcela vážné tóny". Klímovo přesvědčení o absurditě lidské existence a hra protikladných pojmů našly uplatnění v karikatuře zkorumpovaných režimů a mocichtivých monarchů, kteří prostředky podřizují svým účelům. "Klíma nad tím vším stojí jako osamělý, neúčastný bůh, doprovázející nesmyslné lidské hemžení jen svým suverénním smíchem," píše Zumr.
Ladislav Klíma, Franz Böhler: |
Vydalo nakladatelství Volvox Globator, přeložil Milan Navrátil. 144 stran, vázané, cena 224 Kč |
A tak všechno smutně pominulo a křišťálové, modré ticho věčnosti se tyčilo jako nezměrná hrobka nad dějištěm kdysi tak bujně kypícího, tak slibného života. Ze všech osob, které vystupovaly v tomto románu, zůstaly jen: olověný měďák - pamětní peníz, jak jsem chtěl říci, dále slepý had, rovněž bivaginální sliznice a to nejlepší nakonec - modrý pes."