Crimp tedy představil jednu z důležitých pozic současné výtvarné teorie a kritiky - tu, která interpretuje umělecké dílo jako společenskou a politickou událost, aniž by se výklad omezoval na mechanický výčet předpokladů, historických okolností či na popis sociální pozice tvůrce.
"Spolu s dalšími zakladateli časopisu October jsme v roce 1974 opustili revue Artforum, která tehdy už začala podléhat tlaku komercionalizace. Zajímalo nás především myšlení o uměleckém díle a umění, chtěli jsme publikovat seriózní texty, a nikoli především pozornosti širokého publika a výtvarnému provozu poplatné články. Navíc nás inspirovala tehdejší francouzská filozofie a Artforum odmítlo uveřejnit Foucaultův magrittovský text To není dýmka. Nutno však dodat, že kritické a nezávislé myšlení je v Americe vždycky politický akt. Myslím, že jak vliv francouzského strukturalismu, tak politický kontext mého psaní jsou patrné dodnes," říká Crimp. "Kromě osobních důvodů právě odtud pramení angažované vystupování autorů z okruhu časopisu October v osmdesátých letech při diskusích o epidemii AIDS a při reflexi toho, jak jsou ve vizuálním umění prezentovány sociální minority," dodává.
Jedenačtyřicetiminutový Blow Job, jemuž se na svém pražském vystoupení Crimp věnoval, je jedním z raných Warholových filmů, které byly z oběhu staženy počátkem sedmdesátých let.
V posledních letech se tato díla díky Andy Warhol Film Project rekonstruují; některá z nich, včetně Blow Job, jsou už přístupná a umožňují konfrontaci přímého zážitku s dřívějšími výklady díla. Crimp se v přednášce pokusil ukázat, jaké představy a předsudky vedly k tomu, že právě Blow Job, natočený v roce 1964, nebyl kritikou adekvátně pochopen.
Na jedné straně se o Warholových filmech tvrdí, uvádí Crimp, že jsou tak konceptuální, popisné či "myšlené", že vlastně není nutné je vidět. Na straně druhé se podle něho snímku Blow Job podsouvala "obscenita", mimo jiné i označením jeho jediného aktéra jako homosexuálního prostituta. Filmu byla přisouzena nálepka pornovtipu. Crimp naopak velmi jemně analyzuje, že film, jenž zpomaleně ukazuje pouze tvář mladíka při orálním sexu, není jen reakcí na dobový rozkvět pornografie a zároveň cenzury undergroundových filmů, takže obě tyto skupiny "diváků" snímek frustruje - ani fanoušci porna, ani cenzoři si nepřijdou na své. Základním tématem filmu Blow Job zůstává podle Crimpa lidská tvář a způsob, jakým je snímána a nasvětlena: tedy tak, že divák filmu ji pořádně nevidí - pokud se mladík dívá přímo na něj, zůstávají jeho oči ve stínu. Nelze se této tváře zmocnit, zachytit její zranitelnost, zaujmout k ní sexuální postoj. Proto podle Crimpa, který se tak rozchází se zjednodušujícími výklady, film Blow Job charakterizuje etika protivoyeristického pohledu.
Warhol a jeho dílo jsou při vším experimentování obdivuhodně koncizní. "Jeho tématem ale není ani tolerance, protože subkultura nemá hierarchii, Warhol spojuje etiku a estetiku, ale nemoralizuje. Pouze kultura může tolerovat subkulturu," říká Crimp.
"Spolu s dalšími zakladateli časopisu October jsme v roce 1974 opustili revue Artforum, která tehdy už začala podléhat tlaku komercionalizace. Zajímalo nás především myšlení o uměleckém díle a umění, chtěli jsme publikovat seriózní texty, a nikoli především pozornosti širokého publika a výtvarnému provozu poplatné články. Navíc nás inspirovala tehdejší francouzská filozofie a Artforum odmítlo uveřejnit Foucaultův magrittovský text To není dýmka. Nutno však dodat, že kritické a nezávislé myšlení je v Americe vždycky politický akt. Myslím, že jak vliv francouzského strukturalismu, tak politický kontext mého psaní jsou patrné dodnes," říká Crimp. "Kromě osobních důvodů právě odtud pramení angažované vystupování autorů z okruhu časopisu October v osmdesátých letech při diskusích o epidemii AIDS a při reflexi toho, jak jsou ve vizuálním umění prezentovány sociální minority," dodává.
Jedenačtyřicetiminutový Blow Job, jemuž se na svém pražském vystoupení Crimp věnoval, je jedním z raných Warholových filmů, které byly z oběhu staženy počátkem sedmdesátých let.
V posledních letech se tato díla díky Andy Warhol Film Project rekonstruují; některá z nich, včetně Blow Job, jsou už přístupná a umožňují konfrontaci přímého zážitku s dřívějšími výklady díla. Crimp se v přednášce pokusil ukázat, jaké představy a předsudky vedly k tomu, že právě Blow Job, natočený v roce 1964, nebyl kritikou adekvátně pochopen.
Na jedné straně se o Warholových filmech tvrdí, uvádí Crimp, že jsou tak konceptuální, popisné či "myšlené", že vlastně není nutné je vidět. Na straně druhé se podle něho snímku Blow Job podsouvala "obscenita", mimo jiné i označením jeho jediného aktéra jako homosexuálního prostituta. Filmu byla přisouzena nálepka pornovtipu. Crimp naopak velmi jemně analyzuje, že film, jenž zpomaleně ukazuje pouze tvář mladíka při orálním sexu, není jen reakcí na dobový rozkvět pornografie a zároveň cenzury undergroundových filmů, takže obě tyto skupiny "diváků" snímek frustruje - ani fanoušci porna, ani cenzoři si nepřijdou na své. Základním tématem filmu Blow Job zůstává podle Crimpa lidská tvář a způsob, jakým je snímána a nasvětlena: tedy tak, že divák filmu ji pořádně nevidí - pokud se mladík dívá přímo na něj, zůstávají jeho oči ve stínu. Nelze se této tváře zmocnit, zachytit její zranitelnost, zaujmout k ní sexuální postoj. Proto podle Crimpa, který se tak rozchází se zjednodušujícími výklady, film Blow Job charakterizuje etika protivoyeristického pohledu.
Warhol a jeho dílo jsou při vším experimentování obdivuhodně koncizní. "Jeho tématem ale není ani tolerance, protože subkultura nemá hierarchii, Warhol spojuje etiku a estetiku, ale nemoralizuje. Pouze kultura může tolerovat subkulturu," říká Crimp.
