Fotografie van Empel vytváří v tematických cyklech. Po státních úřednících a osudových ženách si zvolil dětské portréty, které zasadil do surreálných světů snové přírody. V jednom z cyklů vytvořil portrét blonďatého děvčátka s modrýma očima, v bílých šatečkách, jež stojí mezi bílými břízami.
Když snímek ukázal v holandské galerii, někteří kritici jej obvinili z rasismu: "Je to prototyp árijského dítěte," mínili. Na svou obhajobu van Empel nafotil i portréty malých černošských školáků.
V představeném cyklu Study in Green je vedle dětské nevinnosti hlavním motivem i snová příroda blankytně modrých jezírek s lekníny či louky vlčích máků. Umělci jde podle jeho vlastních slov především o krásu.
"V moderním umění byla dlouhá léta krása tabu a namalovat krásný obraz znamenalo, že je malíř slaboch. Ve skutečnosti je však velice obtížné vytvořit opravdovou krásu, a když se mi to povede, chci ji ukázat," míní van Empel.
Krása však není jediným atributem jeho fotografií. Napětí mezi skutečnými portréty a snovou virtuální krajinou podtrhuje jistá bizarnost, jež se zrcadlí v dětských očích. Empelovy děti v tom krásném ráji na úkor krásy a nevinnosti však přišly o bezprostřednost a emoce. Van Empelovy krásné i děsivé fotografie jsou v podstatě bizarním kýčem, velmi dobře se prodávají a jsou zastoupeny v prestižních veřejných i soukromých sbírkách.
Smíchané dětské tváře
Ruud Van Empel začínal kariéru jako grafický designér, pracoval jako scénograf v divadle, ve filmu i v televizi, pak však začal vytvářet fotografické koláže. Svými experimenty s digitální fotografií v devadesátých letech koláže technicky zdokonalil. Že jde o koláže, dnes už pouhým okem laik nezachytí, technicky je retuš dokonalá. Působí jako malby, jejichž estetika odkazuje k naivnímu realismu Henriho Rousseaua i k počítačovým hrám.
A jak fotografické koláže vznikají? Nejprve si umělec vybere prostřednictvím castingové agentury dětské modely, ty pak nafotí v ateliéru. Části jednotlivých tváří smíchá mezi sebou a z portrétovaného dítěte vzniká v podstatě úplně někdo jiný. S detaily si hraje i několik měsíců.
Po dokončení portrétů následuje výprava s fotoaparátem do botanické zahrady, kde fotograf nasnímá detaily listů, květin, stromů, hmyzu apod. Když pak nastřádá stovky snímků, uloží je v počítači, vybere ty, které se mu hodí do kompozice, probíhá ten samý proces jako s portréty. Snaha o dokonalost obrazu hraničí s obsesí.
Hodnocení MF DNES: 70 %
