Nevěstince a nevěstky
Ty všechny a mnohé další patřily ke koloritu pražských zákoutí, temných uliček, vykřičených hampejzů i luxusních nevěstinců coby "kněžky lásky". Po jejich stopách se vydali Radim Kopáč a Josef Schwarz v knize Nevěstince a nevěstky, součásti ediční řady Zmizelá Praha, kterou už léta vydává nakladatelství Paseka.
Kniha nese podtitul Obrázky z erotického života Pražanů. A je to přesné, protože stejně jako v celé této edici jsou i Nevěstince a nevěstky postaveny v první řadě na obrazovém materiálu, fotografiích a částečně na dobových kresbách.
Úvodní esej editorů přibližuje dějiny pražské prostituce faktograficky a zasazuje ji i do uměleckého, zejména pak literárního kontextu. Autoři ji přirozeně a jasně dělí na "šenkovní, bordelní a potulnou" a postupně vykládají o přelévání "poměru jejich sil" v průběhu historie.
K ruce jsou jim dnes už klasické spisy K. L. Kukly, K. J. Obrátila, E. E. Kische, odborná bádání Mileny Lenderové, citují ale i z Nerudy, Haška, Seiferta či Urbana.
Dobová karikatura s původním popiskem: „Nočňátko: ,to pro nás nic není: Pracovat a šetřit! Když lidé šetří, my nemáme žádnou práci.‘“
Obrazová část knihy dělí svůj zájem rovným dílem mezi dobové snímky domů, ve kterých se obchody s láskou provozovaly. případně uliček, kam chodily "na štrych" či "na čáru" dámy bez stálého působiště. A které inkasovaly, mimochodem, za svoje služby kolem roku 1900 až dvacetkrát méně než "holky" z veřejných domů.
Kniha Nevěstince a nevěstky ukazuje do značné míry romantickou stránku prostituce. To ale nevadí. Nejde o práci sociologickou nýbrž místopisnou. A co by Praha byla za velkoměsto bez rozvětvené sítě bordelů?
