"Tento film neefektní, neskandalizující formou ukazuje rodinu žijící kdesi na dánském venkově - nelehká témata přitom režisér nahlíží dokonale průzračnou, čistou a strohou formou, aniž by ztrácel černočerný severský humor," líčí Pavel Rajčan ze společnosti Aerofilms, proč se rozhodli film zařadit do distribuce.
Těmi nelehkými tématy je přitom myšleno zneužívání nezletilé dcery otcem, který se utápí v depresích, snaha malého synka otci pomoci za jakoukoli cenu a vědomé nevědomí milující ženy a matky.
Režisér Peter Schønau Fog, v jehož životopise najdeme i studia na pražské FAMU a absolventský snímek Little Man z roku 1999, který získal více než desítku mezinárodních ocenění a byl promítán i v Cannes, zasadil příběh snímku do Dánska sedmdesátých let.
Vypráví o jedenáctiletém Allanovi, který se všemožně snaží ulevit svému tatínkovi od depresí a řečí o sebevraždě. Když vidí, že otce dokáže uklidnit jedině jeho starší sestra Sanne, kterou čas od času donutí strávit s ním noc "utěšováním", nutí ji, aby tatínkovi pomáhala co nejčastěji.
Když se pak Sanne vzepře, nezbývá, než se poohlédnout po jiném antidepresivu - tím jsou pro Allanova otce smuteční řeči na pohřbech. A tak se Allan rozhodne opatřit tatínkovi co nejvíc mrtvých. První vyhlédlou mrtvolou se stane nemocná teta Didde.
Jenže když Sanne nevydrží žárlivé otcovy výpady proti jejímu novému příteli a rozhodne se pomstít tím, že zavře babičku do domu, který zapálí, začne jít do tuhého.
Sanne zavřou do psychiatrické léčebny a Allanovi pomalu začíná docházet, čemu všemu pouze přihlížel nebo dokonce napomáhal. V tu chvíli nezbývá, než pomoci sestře a postarat se o to, aby se otec domů už nikdy nevrátil.
Fog svůj první celovečerní film natočil na motivy druhého románu Erlinga Jespena, který již déle než dvacet let působí jako autor divadelních her. „Je to silně autobiografické dílo. Celá kniha je proto natolik pravdivá, nakolik to vypravěčské metody umožňují,“ tvrdí režisér.
I když se námět knihy i filmu může zdát krutý, v obou případech je podán jemně a místy i humorně. Spisovatelova - otcem dlouho zneužívaná - sestra, předobraz postavy Sanne, prý prožívala dlouhá léta neuvěřitelná traumata. Jakmile však román vyšel, téměř okamžitě se prý uzdravila.
„Když jsem ten román četl, říkal jsem si, že pokud ten příběh budu vyprávět stejně jako jeho autor, to znamená očima toho chlapce, podaří se nám ho podat tak, že si lidi troufnou dokoukat se na film až do konce,“ vysvětluje Fog.
Příprava natáčení pak byla prý během na dlouhou trať. Dlouhých pět let trvalo Fogovi ve spolupráci se scénáristou Bo Hr. Hansenem doladit scénář do výsledné podoby. „Museli jsme ho pořád přepisovat, aby s ním byli všichni spokojení,“ osvětluje režisér.
Hlavní role za jídlo ve fastfoodu
Zajímavým momentem příprav bylo i obsazení hlavní role, tedy jedenáctiletého Allana. Na konkurz přivedla Jannicka Lorenzena jeho maminka, která se těšila na příjemně strávené odpoledne. Chlapec pak údajně přišel jen proto, že mu byla slíbena návštěva McDonalda.
„Díky bohu za McDonalda,“ směje se Fog a jedním dechem dodává, že se mu jedenáctiletý chlapec po natáčení svěřil, že nehodlá v herecké kariéře pokračovat. "V nejlepším se má přestat," řekl prý doslova.
Film nezískal jen už zmíněnou Cenu skandinávské rady za nejlepší skandinávský film roku, ale poctila ho, mimo jiné, i dánská nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Na mezinárodním filmovém festivalu Bratislava 2007 se tvůrci radovali z ceny za nejlepší ženský herecký výkon.
Umění plakat (Kunsten at græde i kor)
Dánsko 2006, 106 min., titulky, od 12 let, režie: Peter Schonau Fog, scénář: Bo Hr. Hansen, Erling Jepsen, hrají: Jamník Lorenzen, Jesper Asholt, Hanne Hedelund, Julie Kolbech
Česká premiéra 3. dubna 2008
