Nespokojený Knížák: teď s Koudelkou

Je možné, aby galerie roky připravovala retrospektivu světoznámému umělci a hned v den jejího otevření se od ní distancovala? Ano. Stalo se v Praze, ve Veletržním paláci patřícím Národní galerii s retrospektivou fotografa Josefa Koudelky. Minulý čtvrtek se konala k této výstavě tisková konference. Její kurátor Tomáš Vlček, ředitel Sbírky moderního a současného umění ve Veletržním paláci, na ní Koudelku zahrnoval superlativy. „Jak je možné mít kritický odstup k Josefu Koudelkovi, když se jeho fotografie staly součástí našeho života?“ pravil například. O den později bylo vše jinak.

V denním tisku v pátek vyšly články, jež zmiňovaly i Koudelkovy neshody s vedením Národní galerie při přípravě expozice. V reakci na ně galerie novinářům rozeslala oficiální prohlášení, v němž Koudelkovu retrospektivu tvrdě zkritizovala (viz rámeček). Dopis není podepsán.

Podílel se na dopisu i kurátor Vlček? „Je to od vedení Národní galerie. V dopise jsem upravil pár věcí, s některými body souhlasím. Třeba s tím, že výstava by se hodila víc do Uměleckoprůmyslového muzea,“ odpovídá Tomáš Vlček. Prohlášení nechce obhajovat ani dementovat. Vypovídá podle něho o pluralitě názorů, jež v NG panuje. „Milan Knížák je zvyklý reagovat hned, já to nebudu hodnotit.“

Vlček tak potvrzuje domněnku, že dopis vyjadřuje především stanovisko generálního ředitele Národní galerie Milana Knížáka. Ten v posledních letech odsoudil několik projektů, které se v jeho instituci konaly. Před dvěma lety nechal z Veletržního paláce vyvést sochaře Davida Černého, protože se nepohodli kvůli instalaci dvou objektů pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Loni nazval výtvarníka Jiřího Příhodu „absolutní nulou“ kvůli jeho pojetí expozice New Connection laureátů Chalupeckého ceny. Společnost Jindřicha Chalupeckého kvůli tomu tradiční výtvarnou soutěž přemístila z Prahy do Brna. Spory o koncepci provázely i loňskou retrospektivu Adrieny Šimotové. V loňské výroční zprávě pak Knížák o obrovské výstavě Sláva barokní Čechie napsal, že „nevkusné, rádoby barokní dekorace, které se prosazovaly více než exponáty, zcela zamořily výstavu a znamenaly obrovskou finanční ztrátu“.

Prohlášení NG

Národní galerie v Praze nemá ve svém programu výstavy reportážní a žánrové fotografie. ... Sbíráním a prezentováním těchto a dalších žánrů fotografické tvorby se zabývá Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.

Tam by také Koudelkova výstava patřila. Že si pan Koudelka usmyslel vystavovat v NG a dr. Rusnáková, která kdysi vedla Sbírku moderního a současného umění, mu to přislíbila, je způsob, který současné vedení NG nepovažuje za přiměřený jejímu programu.

Především z programových důvodů se NG rozhodla Koudelkovu výstavu neuspořádat. Své rozhodnutí změnila především pod tlakem zvnějšku. Pokud se týká přípravy uspořádané výstavy, je nutné připomenout, že NG byla tlačena do defenzivy, nemohla ovlivnit podobu výstavy. Proto výstavě chybí kritická práce s materiálem.

Výstava je přeplněna a nainstalována bez potřebného rytmu. Nevhodným architektonickým řešením v respiriu mezaninu byla narušena elektronická ochrana. Jednání s panem Koudelkou byla velmi nepříjemná, Josef Koudelka se považuje za střed světa a NG staví do role svého sluhy. To není způsob, který by mohlo jakékoliv vážné muzeum umění přijmout, byť by se jednalo o sebelepšího umělce.

Josefa Koudelku domácí i zahraniční odborníci na fotografii řadí ke světové špičce. Uznává ho i výtvarná scéna. Vysokou vizuální hodnotu měly už jeho reportážní práce ze 60. let, panoramatické záběry z následujících dekád mu otevřely dveře do nejedné galerie (mj. Muzeum moderního umění v San Francisku). Ředitel Tomáš Vlček nyní tvrdí, že v Národní galerii do budoucna počítá pouze s čistě výtvarnou fotografií, jakou tvoří třeba Markéta Othová nebo Jan Svoboda. „U Koudelky občas hrozí estetizace vážných problémů, o tom by se měla vést odborná diskuse,“ říká Vlček.

Hlavní spory o Koudelkovu retrospektivu však spočívaly v něčem jiném. Národní galerie termín výstavy několikrát odsunula, prý kvůli nedostatku financí. Nakonec ji muselo z nemalé části zaplatit francouzské velvyslanectví a Francouzský institut. Ze stejného důvodu NG výstavu nevybavila ani katalogem, ani jakoukoli propagací. Stojí za to připomenout, že letos se přes NG přelily slušné peníze na expozici ateliéru KSA na bienále architektury v Benátkách, k projektu však galerie dokonce ani nesvolala tiskovou konferenci, takže o něm prakticky nikdo nevěděl. Ironií je, že před měsícem NG zahájila náročnou mediální kampaň na své zviditelnění.

Koudelka se s galerií přel také o podobu expozice. Milan Knížák a hlavní architekt expozic ve Veletržním paláci Stanislav Kolíbal byli nespokojeni s prací Emila Zavadila. Podle nich „agresivními“ panely narušil elektronickou ochranu paláce a naplánoval jich víc, než mohla galerie zaplatit. Zavadil s tím nesouhlasí a vadí mu, že se prý o výhradách vedení NG dozvěděl až čtyři dny před zahájením výstavy. Nutno dodat, že to nebyl první konflikt Zavadila s galerií.

Josef Koudelka už se nechce k celé věci příliš vyjadřovat a dělat ji ještě horší: „Jsem rád, že v pondělí odjíždím do Francie a uniknu tomu vzrušení, které má výstava vyvolala.“

Josef Koudelka: Divadlo za branou, Praha, 1968.

Josef Koudelka: Dunaj, Rumunsko, 1994.

Josef Koudelka: Francie, 1987

Josef Koudelka: Invaze, Praha, 1968.

Josef Koudelka: Praha 1960.

Josef Koudelka: Strážnice, Morava, 1965.