Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nepraš a Sopko společně vystavují na Hradě

aktualizováno 
Žádná tuzemská galerie nebyla schopna dokončit roky chystanou retrospektivu Karla Nepraše ještě za jeho života. Z finančních i méně pochopitelných důvodů se projekt odkládal tak dlouho, až Nepraš letos v dubnu, tři dny po svých sedmdesátinách, zemřel. Minulý týden společnost Gema art ve spolupráci se Správou Pražského hradu v Královském letohrádku otevřela pozvánku k definitivní retrospektivě, která by se měla konat v roce 2004. Stejné instituce připravily i souběžně otevřenou výstavu Jiřího Sopka v nedaleké Jízdárně Pražského hradu.

„Přes prazvláštní přístup institucí a komplikace z těch nejméně očekávaných míst se snad nakonec podařilo vzdát důstojný hold Karlu Neprašovi. Výstava i publikace jsou komorní poctou, která se snaží připomenout rozmanitosti, osobitost a význam díla umělce Karla Nepraše,“ píše v úvodu katalogu výstavy Linda Sedláková z Gema artu. Tuto společnost o pomoc s realizací skomírajícího projektu požádal krátce před smrtí sám Nepraš. Název expozice Karel Nepraš: Sedící Stojící Kráčející odkazuje k autorově cyklu, jež podepisoval Egypt-Giacometti-Nepraš.

Výstava se koná deset let po expozici Galerie hl. města Prahy, jež představila Neprašovu tvorbu převážně z 60. let, v náznacích pak z dalších dvou dekád. Nynější výstava, nacházející se v podzemí Letohrádku královny Anny, se soustředí především na posledních deset let. V nich Nepraš rozvíjel své „instalatérství“: figury skládal z vodovodních trubek, kohoutků a kovových spojů. Od jeho dřívějších soch se však liší. „Subtilní postavy, byť konstruované z rozvodových instalačních trubek a prvků, ztratily hrozivost technicistních neživotných figur, které jako monstra procházely téměř celou jeho tvorbou. Obojí je oproštěno, krajnosti jsou zredukovány, nastala doba smíru,“ píše v katalogu autor výstavy Jan Rous.

Šedesátiletý malíř Jiří Sopko má k Neprašovi blízko. Byli přáteli, mnohokrát spolu vystavovali (v roce 1987 malíř prosadil utiskovaného a téměř netvořícího sochaře na Veletrh umění v Basileji, čímž Nepraše vrátil na výtvarnou scénu), oba učili na pražské AVU a i tematicky se jejich tvorba prolíná. „Jeho obrazy představovaly zářivé barevné koncerty o lidské bídě, o jedincích deformovaných a omezovaných absurdním mechanismem, o zoufalé potřebě a nemožnosti komunikace, a ještě zoufalejší potřebě svobody,“ charakterizuje Sopkovu předlistopadovou tvorbu v katalogu Pavla Pečinková. Sopko je také s Neprašem přiřazován k takzvané škole české grotesky.

A ještě jedna věc je oběma autorům společná: jejich tvorba se po listopadu 1989 významně proměnila. Ať už Neprašem konstruované či Sopkem malované figury nedrtí tíha nesvobody, nýbrž - právě naopak! - tlaky zdánlivě všeobjímající, nicméně velmi relativní volnosti. „Znovu a posté naráží na stejný problém, před nímž stojí jako člověk i jako malíř: možnosti a limity lidského života. Něco podstatného se však v devadesátých letech přece jen odehrává: jeho interpretace získává větší odstup a nadhled, jeho výpověď výrazně zvážněla. Nezaměřuje se už tolik na momentální situaci člověka jako na jeho osud,“ píše o Jiřím Sopkovi Pavla Pečinková.

Výstava v Jízdárně Pražského hradu zahrnuje Sopkova plátna hlavně z poslední dekády. Organizátoři sál přizpůsobili intenzitě autorových barev. Postavili v něm čtyři „domky natřené žlutou, oranžovou, modrou a zelenou barvou. Na jejich vnitřních a vnějších stěnách visí malířovy obrazy. Také kulatá okna Jízdárny byla pokryta barevnými fóliemi. Na vchodu do galerie je zavěšený neonový nápis Sopko, vyvedený rovněž v jeho tradičních barvách.

„Když se řekne figurální kompozice, krajina a zátiší, každý si vybaví akademické 'gaučáky' v masivních rámech z první republiky nebo pokleslou produkci z někdejšího Díla, staré formy, které dosloužily. V Sopkově interpretaci dostávají novou platnost a aktuální smysl“ - tak se jeví Sopkova současná tvorba Pečinkové. V konfrontaci s pracemi Karla Nepraše jsou Sopkovy malby na Pražském hradě, přístupné do 30. listopadu.

KAREL NEPRAŠ
Sedící - Stojící - Krácející

JIŘÍ SOPKO
Sopko

Letohrádek královny Anny
27.9. - 30.11.2002

Jízdárna Pražského hradu
27.9. - 30.11.2002


Jiří Sopko - Velký Samaritán. 1998, akryl, olej, plátno, 200 x 170 cm, soukromá sbírka.

Karel Nepraš: Fontána - červená židle. 1989-1990, litina, červený lak, v. 173 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Pokus o sebevraždu. 1976-1977, litina, elektrický vodič, zástrčka, v. 39,5 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Kráčející. 2002, bronz, železo, textil, červený lak, v. 95 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Kráčející. 1999 a 2000, bronz, trubky, v. 170 a 250 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Egypt-Giacometti-Nepraš, Sedící - Císař. 1999, bronz, litina, trubky, v. 66 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Baletka. 1987, kovová konstrukce, drát, textil, lak, vodovodní kohoutky, v. 130 cm. Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Karel Nepraš: Šviháček (Moroa III). 1967, kovová konstrukce, textil, lak, v. 205 cm. Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Karel Nepraš: Moroa II. 1966, kovová konstrukce, textil, lak, v. 176 cm. Alšova jihočeská galerie Hluboká n. Vltavou.

Karel Nepraš: Prsa na jiný způsob. 1997, porcelán, holicí štětky, 120 x 97 cm. Soukromá sbírka Praha.

Karel Nepraš: Fontána - červená židle II. 1989-90, litina, červený lak, v. 157 cm. Soukromá sbírka Praha.

Jiří Sopko - Zvědavci. 1998, akryl, plátno, 150 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Houbičky II. 1992, akryl, plátno, 190 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Hlavičky (Počitadlo). 1998, akryl, plátno, 145 x 120 cm, Gema art.

Jiří Sopko - Rudá lázeň (část triptychu). 1990, akryl, plátno, po 163 x 160 cm, Česká pojišťovna.

Jiří Sopko - Pyramida. 1998, olej, plátno, 140 x 115 cm, Gema art.

Jiří Sopko - Každý jinam. 1998, akryl, plátno, 150 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Portrét III. 1998, olej, plátno, 100 x 85 cm, Gema art.

Jiří Sopko - Modří muži. 1998, akryl, plátno, 145 x 120 cm, soukromá sbírka.

Jiří Sopko - Tah na podzim (část triptychu). 1995, akryl, plátno, po 195 x 180 cm, Galerie hlavního města Prahy.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Papírové hlavy z řady Lowpolya a jejich autor Ivan Zabíral
V kadeřnictví se nemusí jen stříhat vlasy. Mohou sem i zvířecí hlavy

Se zajímavým konceptem do Prahy přišel kadeřnický salon Joshua. Ve svých prostorách se rozhodl otevřít dočasnou, takzvanou pop up galerii. Od minulého týdne...  celý článek

Výstava Zákon cesty čínského umělce Aj Wej-weje v pražské Národní galerii (16....
Výstavy Richtera a Skály hlásí 100 tisíc návštěvníků. Aj Wej-wej má 30

Výstavám Gerharda Richtera a Františka Skály se nadmíru daří, hlásí pražská Národní galerie. Dohromady je vidělo už téměř sto tisíc návštěvníků. Aby výstavy...  celý článek

Roman Franta: Masový běh (2016-2017)
OBRAZEM: Skol! Jizerská padesátka slaví, umělci se jí nechali inspirovat

Jedna z nejvýznamnějších zimních sportovních událostí v Česku, Jizerská padesátka, slaví letos padesátý ročník. Také k té příležitosti jsou od soboty až do 17....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.