Není nutné převlékat dobré filmy za eseje

- Navenek to zní dobře: Česká televize zavedla nové dokumentaristické okénko Kino Čas a v něm jednou měsíčně odvysílá rovněž nový pořad Archivní eseje. Ambice tohoto měsíčníku popisuje jeho dramaturg a režisér Jan Gogola mladší: "Aby divák nejen pozoroval, ale i přemýšlel."

Avšak po včerejším prvním dílu nazvaném Jsme na konci dějin? přišla studená sprcha - při vší úctě k historiku Dušanu Třeštíkovi, jenž se v roli průvodce ocitl tak říkajíc nevinně. Člověk by málem dal za pravdu skeptikům, kteří za přísliby "nových dokumentů" očekávali staré filmy pod novou fasádou. Na ČT 2 se během hodiny přihodilo prakticky totéž, jako když si zákazník koupí nějaký "zcela nový" div a pak se cítí podveden, neboť nálepka je barevnější, ale obsah řidší.
Tvůrci prostě seřadili ukázky z archivních dokumentů a Třeštík k nim (občas) četl vlastní komentář. "Neotřelou" myšlenku musel naplnit hned v trojí roli "hrál" na monitoru, na velkém plátně a "v civilu" za stolem, kde přihlížel a přikyvoval sám sobě.
Což jsou ryze formální hrátky, které se s oblibou pěstují na akademické půdě FAMU, například mezi studenty Karla Vachka, ale z obrazovky působí jako schválnost či zkouška techniky.
Dobrá, řekne se, Kavčí hory si zkusily další experiment - alespoň že pomáhají archivům. Jenže zaslouží si třeba Táborského film Dějiny na 8 z roku 1968 medvědí službu takových "rámovacích" berliček? Vždyť třicet let starý dokument obsahuje vše, o čem se uměle dodaný obal snaží mudrovat; navíc promlouvá s lehkostí, humorem, razancí, nápadem i sebeironií, jež nezestárly. Nechme tedy rádobyesejů, komentářů či nálepek a "jenom" promítejme dobré filmy. Nebo se znovu provalí, že jsme za ta léta beztak nic lepšího nevymysleli.