Kamera, film, režie - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Němka vypráví příběh Boženy Němcové

Tři celovečerní filmy zatím režírovala Dagmar Knöpfelová. Posledním je snímek Této noci hvězdy nevyšly natočený na motivy posledních tří dopisů spisovatelky Boženy Němcové.

Letos padesátiletá režisérka debutovala v roce 1994 snímkem Brigitta (adaptace prózy Adalberta Stiftera). Roku 1998 následoval titul Rekviem pro romantickou ženu – v tomto historickém filmu jsou zpodobeni kupříkladu spisovatelé Clemens Brentano a bratři Grimmové.

Nejnovějším je snímek o Boženě Němcové Této noci hvězdy nevyšly (Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern).  Dvě české projekce se zcela v tichosti nedávno uskutečnily v pražském kině Ponrepo.

Jaké jste měla důvody k výběru tak komplikované a ještě ke všemu německému divákovi neznámé látky, jakou je korespondence Boženy Němcové?
Už asi deset let se ve svých filmech zabývám ženskými osudy v 19. století. Když mi můj přítel vložil do ruky vydání posledních tří dopisů Boženy Němcové a řekl, že to je látka pro mě, nemohla jsem protestovat: lidský a umělecký dokument, který tyto tři dopisy představují, byl tak drásavý a fascinující, že jsem si nedovedla pomoci. Když se dívám zpět, myslím, že to bylo správně. Film jsme natáčeli v Praze a okolí v roce 2004, v roce, kdy Česká republika byla přijata do Evropské unie. Nastává také čas, kdy Německo a Evropa pozná tuto důležitou českou umělkyni.

Pociťujete výhodu v tom, že jste k tématu Božena Němcová mohla přistoupit jako cizinka, jež není vázána očekáváními po zobrazení "realistického" obrazu české národní buditelky?
Asi je to skutečně výhoda. Vidím ji ve svém filmu jako člověka, ženu, která chtěla být svým způsobem pokroková a které to doba ještě ne- umožnila. Práce, děti, manželství a láska, to vše spojit v jednom životě není ani dnes samozřejmé... Zajímala mě tvůrkyně, která uměním bojuje o přežití. Vždyť jak lze bolest, surovost a ošklivost světa snést bez umění?

Film se točil v Česku, z velké části s českými herci a částečně s českým štábem. Proč film nevznikl v německo-české koprodukci, tudíž za účasti českého koproducenta?
Dobrá otázka. Až na maskérku a producenty Alenu a Herberta Rimbachovy byl skutečně celý štáb český. Několikrát jsme se pokoušeli přimět Českou televizi ke koprodukci, ovšem neprojevovala zájem.

Překvapily vás něčím reakce českých diváků v Ponrepu?
Obě představení byla vyprodaná. Přišlo mi, že diváci jsou hodně zvědaví. Po projekci se projevily rozpaky i nadšení, proběhly diskuse. Byla bych velmi ráda, kdyby české publikum ještě dostalo možnost tento příběh vidět.