Ačkoliv šlo o oslavu dvacetileté svobody, sám Havel v úvodním projevu pronesl, že je třeba připomenout si i hudbu, která provázela dny převratu a hrála důležitou roli v prvních měsících po revoluci.
Klaus a HavelPřestože se do poslední chvíle nevědělo, zda na koncert s názvem Už je to tady, jemuž předcházela debata se studenty, dorazí i prezident Václav Klaus, právě on byl jedním z prvních řečníků večera. Ačkoliv se po fanfárách Hudby Hradní stráže v sále ozval výkřik "Nemáš právo tady být", Klaus před televizními kamerami upozornil na to, že dál povedou spory o to, zda to byly více vnitřní či vnější faktory, systémové problémy nebo role jednotlivců, co způsobilo pád komunismu. "Pro mne je jedna věc jasná. Události, které se staly před dvaceti lety jsou dodnes spojeny s jednou konkrétní osobou, a tou je Václav Havel, kterému chci za vše, co vykonal pro znovunabytí naší svobody, poděkovat."
|
A tak se po krátké symfonické kompozici Michaela Kocába v podání Jiřího Stivína na pódiu objevila písničkářka Suzanne Vega. Newyorčanku, stejně jako později všechny hudební hosty doprovázela Pražská komorní filharmonie vedená dirigentem Jiřím Bělohlávkem.
Na přání Havla do svého třípísňového bloku zařadila jeden ze svých největších hitů Tom´s Diner. Ten v úpravě pro orchestr zněl famózně a jednoduchý popěvek z refrénu bylo těžké vyhnat z hlavy. Následovala píseň Rock In This Pocket a The Man Who Played God, jíž zpěvačka uvedla: "Tato skladba je původně o Picassovi, protože on svým přístupem změnil pohled na svět, ale je aplikovatelná na více lidí v místnosti."
Pomineme-li projevy disidenta a šéfredaktora deníku Gazeta Wyborcza Adama Michnika, filozofa Andrého Glucksmanna či Šimona Pánka a Terezy Vlasákové jen proto, že pozornost míří k hudbě, vystoupení prvního hosta jen lehce naznačilo kam dál. - Více z projevů v článku Klaus poděkoval Havlovi za listopad 89, pozdravil ho Bono i Obama
"Ahoj, jsem Lou Reed, žiju v New Yorku a chtěl bych říct, že je opravdu vzrušující tady být," uvedl se na scéně Havlův dlouholetý přítel, který do odsvěceného kostela sv. Anny dorazil po rockersku v teniskách a tričku s obrázkem panáčka s rudou čelenkou.
Havlovi věnoval písně I Am Waiting For The Man z repertoáru své domácí kapely The Velvet Underground, Dirty Blvd. a Guardian Angel.
Havel mi drásal nervyČtěte rozhovor s Lou Reedem
|
Generálkou na koncert Václava Havla k výročí 17. listopadu zamíchala maskérka. Bez poctivě nanesené vrstvy make-upu totiž hudebník a dlouholetý přítel exprezidenta Lou Reed nebyl ochoten zodpovědět jediný dotaz a zapózovat před objektivy kamer a fotoaparátů. Kromě hudebních melodií emocemi skvěle otřásly i autentické záběry listopadových dní, v nichž zpíval Jaroslav Hutka i Marta Kubišová. Když se na pódiu objevila jedna z nejcharismatičtějších muzikantek, Joan Baez, k slzám neměla daleko ani Dagmar Havlová a Madelaine Albrightová.
Začít skladbou Imagine Johna Lennona a skončit popěvkem We Shall Overcome, navíc s jednou slokou odzpívanou v češtině, je rána pod pás všem voděodolným řasenkám.
Vydechnutí nabídla série videopozdravů hudebníků, v nichž Havlovi složili poklonu Peter Gabriel, Bob Geldof, frontman U2 Bono a Mick Jagger, který zavzpomínal na první koncert v Praze v roce 1990. "Vidím ty plakáty Kameny se valí do Prahy, tanky se valí z Prahy. Děkujeme Václavu Havlovi za pozvání. Byli jsme první západní skupinou, která hrála na východě," smál s rošťáckým výrazem ve tváři.
Koncert Už je to tady - operní pěvkyně Renée Flemingová
Koncert Už je to tady - Václav Havel
Další ostrý žánrový střih obstarala operní diva Renée Flemingová, jež se svou roztomilou češtinou brilantně zazpívala árie z Dvořákovy Rusalky a Smetanova Dalibora, přidala ještě Schubertovo Ave Maria.
Hudební světy, nad nimiž roztáhli křídla malí andílci Bořka Šípka, se postupně sešly u Reedovy romantické melodie Perfect Day zpopularizované filmem Trainspotting (1996). Skladbu, která v sobě mimo jiné skrývá odkazy na rebelovu drogovou závislost, společně uvedli právě Reed s Flemingovou.
K nim se na závěrečnou Oh, Freedom přidaly i zbylé dvě dámy. Severní Korea, Barma, Tibet, Bělorusko, Írán, Zimbabwe, Kuba a Venezuela. To jsou místa, kam mířilo poselství textu. A mířilo z dvacet let svobodného Česka.
